Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Čtivé životní příběhy pyrotechnika Alana, který pod heslem „je, jak je a bude, jak bude“, ovlivnil dějiny 20. století s takovým nasazením a vtipem, jak se to nepovedlo nikomu jinému.

Kniha, svižně psaná jednoduchým jazykem a v krátkých větách (mimochodem se čte velmi dobře), je rozdělená na dva nesouvisející příběhy. V jednom Alan Karlsson uteče z domova důchodců těsně před oslavou svých stých narozenin, aby po krkolomném putování plném ukradených milionů, gangsterů, policistů a svérázných lidiček s dobrým srdcem našel konečně klid a pravou lásku, ve druhém příběhu jsou pak líčeny Alanovy osudy zasahující do celých dějin dvacátého století. 

A zásah to byl pořádný - Alan Karlsson, který brzy zjistil, že čím blíž se člověk drží vysoce postavených pánů, tím lepší bývá jídlo i kořalka, mimo jiné zachránil ženu Mao Ce-tunga před znásilněním, vypálil Vladivostok, byl zodpovědný za výrobu americké i sovětské atomové bomby a za aféru Watergate, utěšoval malého Kim-Čong ila, když umřel strýček Stalin, utekl ze sovětského lágru s nevlastním bratrem Alberta Einsteina atd. atd.

Knížka je tak trochu schizofrenní, dva různé příběhy jsou položeny vedle sebe, aniž by se bohužel nějak hlouběji provázaly. Putování staříka s kufrem plným peněz, popisované ve stylu Jak neuloupit diamant, se mi omrzelo už po pár stránkách. Jsou v něm i zajímavé momenty, ale celkově je zbytečně dětinské (například scény se slonem už jsou vysloveně určeny pro čtenáře do dvanácti let).

Je to škoda. Jonasson je výborný vypravěč při líčení nejrůznějších lidských osudů, jeho fantazie hraničí až s piroteskností, ale jakmile dojde na dialogy a scény ze všedního života, je naprosto banální. I když trik s první a poslední kapitolou mě nakonec přesvědčil o tom, že Jonas Jonasson to umí (zkuste, jak to zapůsobí na vás - http://knihy.idnes.cz/stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna-a-zmizel.html).

Naopak popis nejvýznamnějších politiků dvacátého století z pohledu pyrotechnika, který chce pomoct každému, kdo se k němu chová slušně (a se kterým se to má tak, že když se lidi baví o politice, přestane poslouchat), je nejen vtipný, ale hlavně chytrý.

Na „Staříka, který vylezl z okna a zmizel“ mám po přečtení nejednoznačný názor, který koresponduje se schizofrenní stavbou příběhu, nicméně nejméně folosofie netradičního hrdiny (Alan Karlsson neměl na život žádné zvláštní požadavky. Chtěl postel, dostatek jídla, něco na práci a v pravidelných intervalech hlt kořalky. Pokud to dostal, vydržel téměř cokoli.) stojí za to, aby se člověk zastavil a zamyslel. Takže si zapamatujte první kapitolu, přeskočte slona a pořádně si užijte alternativní výklad  dějin dvacátého století, protože kdo může říct, jak to tehdy doopravdy bylo...