Hororově laděný psychothriller o tom, co se může stát v New Yorku, městě přeplněném osamělými lidmi.
Zápletka Lutzova příběhu je jednoduchá - počítačová expertka na volné noze Allie Johnsnová žije jen svou prací a svým přítelem Samem, do kterého je bláznivě zamilovaná. Když ale zjistí, že ji Sam podvádí, vyhodí ho z bytu a zůstane tak nejen osamělá, ale i ve finančních problémech (způsobených mj. tím, že odmítne klientovi nabídnout víc než práci) a rozhodne se najít si spolubydlící. Hedra se jeví jako společnice takřka ideální, ale zpočátku zakřiknutá myška se postupně se dostává Allie pod kůži. Kolem zmatené Allie se pak dějou stále podivnější věci, které už nejde vysvětlovat jen rozjitřenou obrazotvorností a život se jí pomalu začne vymykat z rukou...
Román je příjemně komorní a malý počet postav jen umocňuje tísnivý dojem z New Yorku, místa plného lidí, kde jsou všichni naprosto osamělí, který se autorovi podařilo vyvolat naprosto skvěle. Nejsilnějším místem příběhu pak pro mě byl Alliin útěk, tak trochu ve stylu románu Running Man, kdy se hrdinka z ničeho nic ocitne bez prostředků na dlažbě velkoměsta. Čtenáře to přinutí přemýšlet, jak by v podobné situaci postupoval on, ale originálnímu řešení, které zvolila Allie, se asi přiblíží málokdo (sami přesvědčit se můžete na http://knihy.idnes.cz/spolubydlici.html).
Půdu pro nádherný psychologicko-hororový příběh si Lutz připravil dokonale, škoda jen, že ji nedokázal plně využít. Zabývá se popisy úplně všeho a psychologie postav a jejich minulost zůstává jen povrchně načrtnutá, přitom v románu tohoto typu je otázka minulosti zásadní, a opačný postup by Spolubydlící zajistil nejen větší čtivost, ale i hloubku.
Množství podrobností v celkem zbytečných popisech interiérů a situací (taky máte ten neodbytný pocit, že ve větě "Otočil zápěstí, aby se podíval na hodinky" je něco navíc? :-) je udivující, i když na druhou stranu jsem musela uznat, že pokud čtenář najde dost trpělivosti, aby se prokousal detailním popisem obývacího pokoje, sprchování, vaření čokolády, oblečení a tak dále a tak podobně, je rychle vtažen do kulis příběhu, jako kdyby měl newyorský podnájem i ulice přímo před očima.
John Lutz rozhodně rozehrává zajímavý příběh, jen škoda, že ho nedokázal dotáhnout do konce. Dialogy jsou místy na úrovni románů pro ženy a to, co by si čtenář měl domýšlet, za něj - zřejmě pro jistotu, aby ani jedna autorova myšlenka neunikla - oddeklamují postavy.
Nicméně Spolubydlící přesto zůstává zajímavou oddychovkou, která se čte jedním dechem a stojí za to už jen kvůli atmosféře.
