Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Chladné oči hada

Ukázka z poslední detektivky (nejen) o hledání a toulání "Mrtvý muž a další tajemství šumavských kešek".

Dva muži stáli před domem, který ten mladší postavil holýma rukama, vydobyl ho z tvrdé země, potu a zaplatil léty života, na oplátku měl svůj úkryt a k tomu tělo antického boha,jeho svaly si ještě stále pamatovaly každý kámen a každý trám, které vlastníma rukama zvedal, buduje si svoje opevnění před světem. Nerad někoho pouštěl dovnitř, i když šlo o někoho takového, jako byl jeho šéf, zvlášť o někoho takového, jako je jeho šéf, měl k tomu ostatně své důvody, ale zároveň se rád chlubil tím nejlepším, co kdy vytvořil, byl v tomhle stejně rozpolcený jako ve všem ostatním ve svém životě. Teď staršího muže nechal popocházet po zápraží a přemýšlel, jak monumentálně na něj dům musí působit, i když navenek promlouval o banalitách ze zaměstnání: „Měl bys ses na to ještě jednou podívat. Nestudoval jsem spis podrobně, ale jestli existuje nějaké vodítko, určitě v něm někde je, vždycky je to tak. Vím, že toho máš teď hodně, rajóny se furt zvětšují a se všemi těmi turisty k tomu, co ve světě řádí ti islamisti, všichni najednou jezdí sem k nám na Šumavu, jako kdybychom na ně byli bůhvíjak zvědaví, hrnou se sem jak kobylky a navíc když mně ještě teď tvůj strýc přesvědčil, abych z tebe udělal mluvčího, jako kdybychom kdy nějakého potřebovali, na těch pár vloupaček, co tu za rok máme. Ale nedá se svítit, musíš máknout. Barák už jsi dostavěl dávno, ženu ani děti nemáš jako ostatní, tak se musíš kousnout a makat.“ Mladší sebou při zmínce o strýci trhnul, nebyla přece jeho vinna, že jeho strýc dělá na radnici, to s ním a jeho prací u policie nemělo nic společného, vybrali ho na základě toho, že byl nejlepší… a nejreprezentativnější, samozřejmě, s jeho postavou a charismatem, focení sice nijak nevyhledával, to je pro ženský, ale na fotkách se vyjímal dobře, vypadal zapáleně, a že hoří pro dobrou věc, to se muselo nechat. Byl prostě ze všech nejschopnější, a kdyby nebylo tohohle šéfa, který se sice tvářil otcovsky, ale ve skutečnosti mu šlapal na paty, už dávno by ho povýšili. Navíc si bral do pusy jeho dům, co může takový ničím vyčnívající moula o něm vědět, o tom velkém zázraku, který mu bral všechen volný čas, zázrak sice dokončený, ale ne hotový, nikdy ne hotový, vždycky bude co dodělávat a vylepšovat. Starej ho těma kecama zkrátka pěkně štval, ale ovládal se jako vždycky, dokonce si s ním dal hrnek kávy, i když kafe nesnášel, zbarvovalo zuby, ale je důležité se lidem přibližovat, aby vám věřili, to už dávno odpozoroval, takže upíjel kávu a tvářil se patřičně zaujat neutuchajícím a naprosto zbytečným kázáním: „Tahle práce nejde dělat polovičatě, to jsem ti říkal, už když jsem tě přijímal. Kolem toho utopence je tu všude spousta řečí a nejde to jen tak odmávnout s tím, že to byla nehoda, je nutné to prošetřit důkladně.“ Jasně, ty trotle, důkladně, myslel si v duchu, ale navenek přičinlivě přikyvoval, jako by slyšel největší moudro svého života a říkal přesně ty věci, které starý potřeboval slyšet, aby ten případ nechal jemu, nepotřeboval, aby se kolem motal někdo další a narazil třeba na ty podělaný krabky s těmi podělanými zápisky. Protože jedno vede k druhému. A on si za ty roky, a navíc jak byl vždycky rozpálený do běla, že o sobě ani nevěděl, když objevil další podělanou „skrýš“, ani nevzpomínal, co kam napsal a kde je co schované. Zničil alespoň tu, co byla nejblíže těm hadrům, kdo ví, kde se vůbec vzaly po proudu od těla, a byla to stejně klika, že Beneš zavolal nejdřív jeho, přálo mu štěstí, příště už žádný zápisy, i když ty ostatní jsou moc z ruky na to, aby někdo něco řešil. Příště ty podělaný nesmysly, co zasíraj jeho kraj, rovnou zničí a bude. Starý se samozřejmě nechal přesvědčit, nakonec jako vždycky, a pro posílení dojmu mladý navrhl, že s ním hned
sjede na služebnu a všechno projde ještě dneska. Taková hloupost, ale působilo to důvěryhodně a o důvěru vždycky jde, zvlášť v takové uzavřené komunitě jako je tady v horách, pár set lidí roztroušených po krajině, kteří jsou na sobě závislí a navzájem se znají od kolíbky. A navíc jsou to hrozní burani, jeden jak druhý, takže stačí taková gesta, jako jít si dovnitř pro čepici a těžké boty, které nosil ve službě a jet hned se šéfem, aby se jejich důvěra obnovila, vždycky je jednodušší někomu věřit než nevěřit a složitě a bezvýchodně dumat nad jeho motivy, které beztak nemají šanci pochopit. Ale stejně měl co dělat, když při odchodu jako vždy na chvíli stanul na nášlapu, léty vyhlazeném kameni, který si přitáhl z jedné rozbořeniny, co zbyla po Němcích, a umístil ho přesně přede dveře, málem si při tom uhnal kýlu, když ho tahal, teď si ho konečně všiml i starej a pochvalně kývl. „Pěkný. Mám rád, když se zachovává historie.“ A jaká historie, panečku. Na podzim už to bude tři roky, co ji potkal v night clubu kus od Vimperka, nemohlo jí být víc než patnáct a to bylo jedenáct v noci a všední den k tomu, druhej den by měla jít do školy, ale ona tu namísto toho na něj cenila dásně na baru, opravdu dásně, protože spousta zubů jí už chyběla, v tomhle věku, co by z ní asi vyrostlo, ani to nechtěl domýšlet, teď si jí ještě občas nějakej Němčour koupí, protože je jí teprve patnáct, proboha, nebo tak aspoň vypadá, protože když si ji pozdě k ránu zavezl domů, zjistil podle břicha, že už rodila a pak si to ověřil podle toho, jak to tam dole měla vytahaný, držela, i když do ní bušil vší silou, a do něj vjel takovej vztek na ten její podfuk, že se neudržel... ať jí bylo, kolik chtělo, byla tak hubeňoučká, že pod ten nášlap se vešla akorát, takhle je jí stejně líp, nic hezkýho ji v životě nečekalo, už v tomhle věku byla zkažená skrz naskrz a její život jakbysmet, takže ani neměl výčitky svědomí. Obával se jen, aby ho nechytili, ale nikdo po ní ani nevzdechl a on byl na sebe pyšnej pokaždý, když se vracel domů nebo vycházel a šlápl na ten kámen, jako třeba teď, když si nasazoval policejní čepici a starej se usmál, jako že mu věří, a ještě ho otcovsky poplácal po zádech.

Ukázka z právě vydané detektivky (nejen) o hledání a toulání "Mrtvý muž a další tajemství šumavských kešek".

 

 

 

Autor: Zuzana Rampichová | čtvrtek 14.11.2019 20:07 | karma článku: 7,84 | přečteno: 486x
  • Další články autora

Zuzana Rampichová

Dům oběšených panenek

Narazila jsem na něj při toulkách kolem Hlinska a pořád ho nemůžu dostat z hlavy... posílám tedy alespoň povídku.

6.7.2024 v 21:52 | Karma: 9,60 | Přečteno: 295x | Diskuse | Poezie a próza

Zuzana Rampichová

Labuť a lovec odhalují mýtická tajemství pravěku

Jiří Březina, jinak autor výborných současných detektivek, se opásal lukem, pomazal blátem a v rákosových sandálech se vypravil objevovat tajemství magického světa soumraku neolitu.

22.4.2024 v 22:12 | Karma: 7,56 | Přečteno: 164x | Diskuse | Kultura

Zuzana Rampichová

Vlčí dispečink

Populace vlků na Šumavě nyní čítá podle odhadů zoologů 36 zvířat. Povídka o možnostech regulované ochrany hospodářských zvířat v našem největším národním parku.

31.3.2024 v 12:59 | Karma: 12,20 | Přečteno: 320x | Diskuse | Poezie a próza

Zuzana Rampichová

Poslední zastávka Dešenice

Povídka o tom, jak daleko vás na čundru může dovést špatné rozhodnutí... anebo vlak, i když má poslední zastávku v Železné Rudě.

25.2.2024 v 11:02 | Karma: 11,28 | Přečteno: 309x | Diskuse | Poezie a próza

Zuzana Rampichová

O /ne/lásce /k/ robotů/m/

Patnáctý román básníka perverze Iana McEwana je o smutku a beznaději otevřených systémů lidských životů, které zdevastuje mravní zákon, aplikovaný uzavřeným systémem umělé inteligence androidního robota.

18.1.2024 v 16:19 | Karma: 6,64 | Přečteno: 144x | Diskuse | Kultura
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: 1 000 Kč na letenky díky Pelikan.cz

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Rádi létáte? Láká vás cestování po Evropě za pár stovek? Nebo se chcete vypravit někam dál a...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

VIDEO: Kapitán výletní lodi v Řecku spláchl vlnou turisty na pláži. Vyšetřují ho

23. července 2024  9:29

Nevyžádané dobrodružství na jinak poklidné dovolené zažili v sobotu turisté na pláži Agios Stefanos...

Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“

24. července 2024  11:37

Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...

Čelíme střetu civilizace a barbarství, řekl Netanjahu v Kongresu

24. července 2024  20:27,  aktualizováno  20:46

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v úvodu projevu v americkém Kongresu řekl, že svět čelí střetu...

Vláda se shodla na novém českém eurokomisaři. Má jím být ministr Síkela

24. července 2024  18:16,  aktualizováno  20:15

Vláda rozhodla, že kandidátem České republiky do Evropské komise bude ministr průmyslu a obchodu...

Auto vjelo v Rožnově pod Radhoštěm před vlak, řidič srážku nepřežil

24. července 2024  20:08

Ve středu odpoledne vjelo auto před projíždějící vlak v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku. Po...

JAK UŠETŘIT na dovolené. Pozor na levné letenky, ubytovat se lze i zdarma

24. července 2024

Premium Cestování sice zdražilo, ale i dnes se dá cestovat poměrně levně. Stačí být rychlý, flexibilní a...

Už nikdy nevyhazujte zeleninu z lednice: Přečtěte si, jak prodloužit trvanlivost.
Už nikdy nevyhazujte zeleninu z lednice: Přečtěte si, jak prodloužit trvanlivost.

Potravinové dózy jsou nepostradatelnou součástí každé domácnosti. Jak ale zajistit, aby v nich potraviny zůstaly dlouho čerstvé? Na to jsme se...

  • Počet článků 51
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 689x
V povídkách se snažím o pointy, co mi síly stačí, a pevně doufám, že se mi podaří alespoň někoho z vás zaujmout či pobavit... příběhy zveřejněné (nejen) na tomto blogu vyšly ve sbírkách Bodycaching a jiná hledání a Láska za časů covidu a jiné horory.

Kontakt: zuzana.rampichova@centrum.cz

 

 

Seznam rubrik