Udělali jste všichni obrovskou chybu. Ano, vy všichni, kteří jste si pošetile odepřeli ten vzácný střípek mystiky a nepřijeli jste do Staré Boleslavi.
Obávali jste se zbytečně. Katolíci nemají na sv. Václava kopyright. I zbloudilé ovce se smějí těšit z genia loci staletých zdí a z vůně kadidla. I naprostému ignorantovi je dovoleno obdivovat zajímavý tvar kardinálovy pastýřské hole a vychutnávat si nepatřičně, ale senzačně secesní diadém na lbi možná bájného, možná báječného knížete.
Je to od Vás značně neuctivé vykašlat se na něho. Pořád je tady ta možnost, že bude v Čechách nejhůř a bude třeba, aby vyjel v čele svých rytířů a v sedle bělouše bránit Českou zemi. Nevadí, že v tom nemá jako zosobnění posla míru praxi. My mu věříme. Jeď Václave! Jeď!
Asi bylo přece jen lepší, že jste se nezúčastnili. Dalo se tak sdílet Boží sprchový kout výhradně s lidmi, kterým šlo jen o to jedno: poklonit se legendě i symbolu a osvěžit vlastní víru. Byť třeba každý víru v trochu něco jiného. Pro mě to byla skoro pohádka bez všech těch omámených medovinou. Ekonomicky to byla určitě katastrofa.
Možná si kníže jednou přál pohlédnout výhradně na zástup věrných a proto nás vystavil zkoušce. I tak se mu do stáda sem tam nějaký ten týpek s ešusem vlastní polívčičky vloudil. Nechť! Padla na něj životodárná vláha a jestli nezasela do jeho duše sémě pochybností nad vlastními činy, tak mu snad alespoň zrezaví deštník.
Kdyby v roce 929 nebo 935, den před svatým Michalem takhle hrozně pršelo, nikdo by netoužil courat za kuropění po nádvoří paláce a možná by nebylo čeho pietně vzpomenout.
