Reklamace obuvi: Oslem snadno a rychle

Koupila jsem si botičky u Bati.

Překrásné páskové balerínky v černém laku s koketním orientálním vzorem na podrážce. "Budeš mít pěkný šlápoty v blátě," pravil věcně můj choť. Vypadaly tak křehce a žensky, jako by měly každou chvilku spadnout z nožky, a přitom mi v nich bylo od začátku jako v peříčkách. Moje jednačtyřicítky v nich vypadaly na třicet osm. A ještě ke všemu byly ve slevě za, bratru i sestře, 399,-Kč. Prostě láska na první pohled. No nekupte to!

Pořídila jsem si je v červnu a už jsem se viděla, jak si to v nich budu o dovolené koncem srpna "štrádovat" po pobřežní promenádě. Jelikož se, chladným jazykem prodejce, jednalo o "dámskou módní lepenou obuv, základní vrchový materiál plast", na což botičky i vypadaly, rozhodla jsem se, sžít se s nimi polehoučku. Ráno šup do botiček (vždycky mi zvedly náladu), do auta,z auta a v kanceláři šup do pantoflí. Večer naopak. Celkem tak dvěstě metrů, pokud ovšem bylo hezky a hodily se mi k oblečení. Strávily jsme spolu šest krásných neděl, kdy jsem je měla na noze asi desetkrát. Pak už se ani sami bohové nemohli na naši lásku dívat a zasáhli. Upadla mi podrážka podpatku. Výrobce to sice v záručním listě uvádí, že: prvořadá je /u tohoto typu obuvi/ módnost, nikoliv životnost, ale já se hlasem zlomeným ptám: Proč tak brzo!

Popadla jsem botičky, naposledy jsem se s nimi potěšila pohledem, šoupla je do krabice, přihodila účet a hajdy reklamovat. V prodejně se mě ujal šedovlasý prodavač. Prohlédl botičky a pravil bezcitně:"To je vada spodkového dílce(nebo dílu, to už si přesně nevybavuju). Na to se reklamace nevztahuje. Támhle to máte napsaný." máchl rukou k reklamačnímu řádu. "Můžu vám to vzít jako službu zákazníkovi".

Jelikož je mi známo, jak choulostivou obuv jsem nakoupila, reklamační řád jsem si přečetla a tak se mi matně vybavovalo, že: "Včasnou základní údržbou nebo výměnou opotřebovaných(!) patníků, podešví, případně podrážek....zabráníte poškození dalších součástí Vaší obuvi; toto případné poškození nemůže být důvodem k reklamaci - jde o základní údržbu, kterou si zajišťuje zákazník sám." Ale přiznám se: zkoušku bych z toho nesložila. A už vůbec ne tváří tvář skutečnosti, že mi byla odmítnuta reklamace upadlé části podpadku se vzorkem dosud tak hlubokým a neopotřebovaným, že by obstál i při kontrole dopravní policií.

Sebrala jsem si z pultu spadlou dolní čelist a dovolila jsem si odporovat. Spodkový dílec je podle mého názoru součástí výrobku a předpisy o ochraně spotřebitele se na něj vztahují. To ten dobrý muž hravě zamítl a ještě dodal, že se můžu klidně podívat do občanského zákoníku. Zároveň jedním dechem zopakoval, že mi to udělají jako službu zákazníkovi a začal vyplňovat reklamační lístek(viz obr.přiložen). To mi připadalo jako rozumný kompromis, takže jsem mlčky přihlížela.

"A vy jste slečna...?" zeptal se, když dorazil ke kolonce Jméno. Oslovení slečna se v mém rozpuku čtyřiceti jar dá už vykládat jako lehká, avšak nezastřená,urážka, obzvláště, je-li přítomen snubní prsten. Nicméně jsem se rozhodla, brát ho i nadále sportovně, neb jsem od jeho zaměstnavatele zakoupila už vícero botiček ke své spokojenosti. Zdvořile jsem jeho domněnku o své nezadanosti opravila, což zřejmě nepostřehl(viz.foto) a také jsem mu, na jeho žádost, hláskovala svoje zajisté neobvyklé příjmení, aby mi ho nezkomolil, jak pravil.To už se choval žoviálně a po vyplnění kolonky Adresa mě politoval, že jsem kvůli reklamaci vážila takovou dlouhou cestu. "Přiďte si za čtrnáce dní", řekl a vrazil mi do ruky reklamační účet a účtenku.

Bylo mi skoro líto informovat ho, že to asi neklapne, protože to budu na té dovolené, kvůli které jsem si ty botičky speciálně pořizovala. "Tak jestli to bez nich nemůžete vydržet," pravil doslova,"dole je opravna, nechte si to tam udělat a my vám proplatíme účet." Bez mrknutí oka jsem přešla skutečnost, že to byla z jeho strany první dobrovolná informace, jak je to u jejich firmy s placením oné služby zákazníkovi. Místo toho jsem vytáhla z krabice nepoškozenou botičku, obrátila jsem ji podešví nahoru a zeptala se ho na férovku, jestli si opravdu myslí, že opravář bude mít k dispozici tak neobvyklý tvar, jakým se podpatek vyznačuje. "No to asi ne", připustil. "Ale my ho máme," utřel mě hned vítězoslavně. No, ten mi bude v Turecku platný, jako vládní vojsko v Itálii, pomyslela jsem si.

A u toho už zůstalo. Vlk se nažral, ale osel (v tomto případě já) zůstala celá. Reklamace nebyla uznána, ale nikdo nebyl poškozen. Alespoň materiálně nebyl.

Je mi to jasné. Opět jsem propadla ve zkoušce občanské způsobilosti, obor hájení svých práv. Ještě, že máme ten volný trh. Červené logo Baťa teď na mě bude nějakou dobu působit jako muleta na býka a díky drzosti jednoho jediného zaměstnance mi nepřijatelně zvedne krevní tlak. To už si bohužel ve svém věku nemůžu dovolit. Je mi líto.