Případ bezostyšné diskriminace

Naše civilizace je založena na diskriminaci. Většina z nás se s touto skutečností nadšeně ztotožňuje. Libujeme si, ba přímo si rochníme v diskriminaci nejrůznějšího druhu. Přitom vykřikujeme hesla o rovnosti.

Klientelismus a elitářství jsou v nás hluboce zakořeněny. Důvěrně rozumíme jejich přincipům a ochotně se s nimi smiřujeme. Křesťanství sice obrousilo hrany nejbrutálnějším projevům kastovnictví, ale tipec jim nezatlo. Až raný divoký kapitalismus stanovil základní pravidlo: Peníze jsou všechno. Ale je s podivem, že ačkoliv sám prošel mnoha fázemi, až k té současné hummáně pokrytecké, diskriminace se, potvůrka, drží jako poslanec mandátu.

Představte si, co se mi zase stalo! Jdu koupit manželovi košili. Takovou, aby nebyla za pár stovek, aby v ní vypadal sexy, aby se mu dobře nosila. A aby měla rukávy v prodloužené délce. Můj muž není chobotnice. Je to prostě velký chlap.

Nakráčím si to přímo do nákupního střediska Flóra. Rozhlížím se, rozhlížím, až mi padne do oka Esprit. Tak hurá k nim (dávají tam totiž zboží do červených ušatých trvanlivých igelitek, které mám ráda). Transakce probíhá k mé spokojenosti, až na jednu maličkost. Není jasné, jestli vybraná elegantní košile bude mít dost dlouhé rukávy. Milá ochotná prodavačka si ví hned rady: "Tak to doma vyzkoušejte. Kdyby manželovi nebyla, můžete ji přinést zpátky a vybrat si tady místo ní něco jiného. Třeba na vás."

Což o to, výběr by byl, ale moje zkušené oko mě varuje. "A vy tady máte něco v mé velikosti?" ptám se. Ale je to z mé strany čistě řečnická otázka. "Ehm, to asi ne. Ale možná nějaké doplňky.." nevzdává se do poslední chvíle prodavačka.

Je čas nalít si čistého vína. Ty modely se prostě v mojí velikosti nedostanou. Upozorňuju, že nakupuju v normální konfekci a netíží mě tam žádné problémy, vyjma délky nohavic. Nevyhledávám ani XXL stojany, neb zboží tam umístěné připomíná často velikostí a střihem potah na pohovku.

Tak jestli tohle už není diskriminace, tak co to tedy je?! Má-li některý ze zmíněných módních obchodů zboží v nějakých použitelných velikostech, pociťuje obvykle personál potřebu, upozornit na to cedulí ve výloze. Taková je to zvláštnost. To, že nemám zadek jako Eva Pallotto přece neznamená, že se budu oblékat jako do transportu! No ale už to vypadá, že asi jo. Co se dá dělat. Všechno špatně, zpátky k Vietnamcům.

A tak se ke mně volný trh zase zachoval jako hloupá krasavice. Odkopl mě i s mými velkorysými návrhy. Nechal mě stát se svěšenými ušima, prázdným šatníkem a plnou peněženkou. Ale nevadí. Žijeme jen jednou. Nebudu se trápit. Prostě ty peníze projím. :o)