Přežili jsme dovolenou aneb: Zachraň se kdo můžeš

Jedinou nevýhodou Turecka jsou Turci.

    Toto moudro mi sdělila jedna chorvatská turistka, ponořená až po bradu do teplých vln Antalyiského zálivu. Jistě vás taky zajímá, proč se tedy táhla až do Turecka, a proč raději neseděla na Čechy obléhaném, divukrásném pobřeží své rodné země: "Protože v Chorvatsku je draho a studené moře." Tak, a máme to!

    Taky by mě občas zajímalo, co mě nutí, odtáhnout svoje kufry, svoji rodinu a svoji sociální fóbii někam ke všem čertům. Snad je to ta teplá slaná voda, ve které vám začne po uplavání padesáti metrů připadat, že máte v ústech místo svého jazyka, naložený vepřový? Snad jsou to ty cizokrajné lahůdky, po kterých slabší povahy zažijí náhlý záchvat sympatií k záchodové míse? Snad je to ta exotická příroda, která vás kousne, žahne nebo se do vás zabodne? Nebo je to touha poznat cizí kraje v pobřežních letoviscích Středozemního moře, stejných jako přes kopírák?

    Avšak nedejte se zmást. Země je proto kulatá, abychom neviděli příliš daleko do budoucnosti a nevěděli, co nás čeká.

    Když jsem se vypravovala do Turecka se svým pětiletým synem, mimo jiné mě uklidňovalo, že mi bude patrně odpuštěno, když mu v případě kriticky nesnesitelného zlobení vyjímečně jednu šoupnu. Třeba i na veřejnosti.

    Tak na to zapomeňte. Turci jsou možná temperamentní a méně citliví k projevům násilí...ALE, ženská se tam   n e b u d e   vytahovat na chlapa. A to ani na pětiletého. Jenom jednou jsem na něj na veřejnosti zvýšila hlas. To když mě polil plnou sklenicí perfektně barvící zelené limonády. Okamžitě přispěchal číšník. Ale místo toho, aby zlikvidoval to nadělení všude kolem, jal se mě uklidňovat takovým způsobem, že jsem čekala, kdy mě plácne. Poté, spolu s ostatními číšníky, uzavřel s mým synem doživotní přátelství stvrzované žvýkačkami a spikleneckým mrkáním. Co mohli dělat, když má chudáček takovou nemožnou matku!

    Turecko je vůbec zemí plnou zvláštností. Prý jsou tam obvyklé výpadky elektrického proudu. A skutečně. Když zhasla půlka pěší zóny, včetně policejní stanice, nikdo ani nehnul brvou. Proč nikdy nedošla šťáva těm dvěma diskotékám, které zpříjemnily všechny mé noci v Zemi půlměsíce, to se mi vypátrat nepodařilo. Asi měly záložní zdroj. 

     Jako kapitola sama pro sebe se ukázaly v Turecku uklízečky. Ta naše se ani bakšišem nedala pohnout k tomu, aby chodila uklízet alespoň přibližně ve stejnou denní dobu. Za to když v odpadkovém koši našla obal od kondomu, ustalala nám postel do tvaru srdce. No děkujeme, ale obyčejně ustlat, zato každý den, by bylo stačilo.

    Na rozdíl od dámy zmíněné v úvodu se domnívám, že největší nevýhodou dovolené v Turecku jsou Rusové. Přežila jsem tam  s nimi 21. srpen. Přežila jsem tucty špičkově "vytuněných děvoček", tak krásných, že se mi nechtělo zvedat oči z mramorové dlažby. Přežila jsem postsovětské "báryšně", schopné přisednout vám v duchu nejčistších ideálů komunismu a kolektivismu "bratrsky" ke stolu jen proto, že je nejblíž. Ale když se se mnou chtěl jeden ruský gentleman nezávazně blíže seznámit ("paznakómiť sa", jak řekl) asi tak stopadesát temp od břehu, zlomila jsem pravděpodobně časový rekord v plavání čubičky do bezpečí. Moc by mě zajímalo, co v takových situacích doporučuje znalec etikety Špaček.

    A tak, ať přemýšlím jak přemýšlím, zřejmě jezdím na dovolenou hlavně proto, abych mohla po návratu upustit v předsíni kufry a zvolat: Domove! Sladký domove!