Nechci reklamu zadarmo.

Nechci reklamu ani zadarmo. Ale mám smůlu, není úniku. A zadarmo to rozhodně nebude.

Náklady na reklamu jsou náklady jako každé jiné a také se podobně započítávájí do ceny výrobku.  Teď, v tento požehnaný čas, prožívají plnou sezónu.

    Kolem schránek je letáků, že by to stačilo na podestlání středního hrocha. Balím do nich vajíčka.
    Každý koukatelnější film je v televizi o hodinu delší. Usínám ve druhé reklamní pauze.
    V čekárně u doktora běží smyčky s reklamou na mast proti svrbění. Po vyšetření mě svrbí.

    I když tohle všechno by byl na síti regulérní spam, nestěžuju si. Jen v nejkříklavějších případech vtáhnu hlavu mezi ramena, přivřu oči a snažím se to přežít. Některé kousky ale stojí za vidění. Třeba ta od toho operátora, který doufá, že jeho klienti jsou ovce. No možná, že jsou, vzhledem k tomu o co všechno se ještě pokouší. 
    Také je třeba nebrat si to osobně. Přepadne-li mě reklama, ve které autor předpokládá, že cílový příjemce je vylízaný/á  jako nanuk, je mi jasné, že neplýtval svým úsilím kvůli mně a přehlédnu to. Také vtipná reklama, je-li  předkládaná "ad nauseam",  není jistě útok na moje zdraví, ale jenom špatně dávkovaná.

    Reklama má také jednu pozitivní vlastnost. Vysloví-li nějaký nezvaný šťoura pochybnosti nad kvalitou mého nákupu, můžu se v nejhorším případě ohradit, že na dotyčnou věc byla přece ta reklama, takže to nemůže být nějaký šunt.  A mám pokoj.