Kolotočáři zatracený! Národní divadlo náhodou zapálit nechcete?

Když jdu na pouť, nepřekvapí mě, že mi tam může být na zvracení a že tam zbytečně vyhodím spoustu peněz. Ale zásadně odmítám, aby se tato filozofie stala běžnou v našem veřejném životě.

Pouť je pouť. Nikoho na ní nepřekvapí cukrovinky pochybného původu i kvality. Leckdos si rád dá rizikovou uzenku nebo langoše. Vystřelí si z opravdu velice problematické vzduchovky na ohavnou růži. Proletí se v labuti, které je dnem vidět skrz. Případně se zálibně podívá na utahané poníky. Nikoho nepohorší kravál na hranici únosnosti, zápach a předražené "atrakce". Protože všichni vědí, že jdou na pouť a co víc, jdou tam dobrovolně.

Jenže teď se nám pouťová filosofie nezvána nějak proplížila do veřejného života a ukázala nám svoji mnohem horší variantu. Přímo by se dalo říct, že teď před volbami na nás doslova vystrčila zadní tvář.

To už přestává všechno, co se teď děje. Jděte už do háje, pánové. Já vás a tu vaši kolotočářskou sebranku volit prostě nemůžu. A i tu Matějskou jste mi znechutili.