Kdykoliv někdo použije slovní spojení Husákovy děti, navodí mi okamžitě vtíravou představu "generálneho tajomníka Komunistickej strany Československej socialistickej republiky, súdruha Gustáva Husáka" neblahé paměti, jak se svou ochrankou prolézá všechny reálně socialistické paneláky a plodí a plodí.
Generace narozená v první polovině sedmdesátých let mi jistě promine. Znám mnoho z nich a ani u jednoho mi nepřipadá, že by vidina výhodných ekonomických podmínek byla důvodem jeho početí. Přijde mi velice neslušné, ba skoro se mi chce říci sprosté a odporné, tyto lidi takto nazývat. Může to být věc názoru a každý má jistě právo být označován tak, jak si přeje. Pokud potkám někoho v tričku s nápisem: "Jsem Husákovo dítě", budiž mu to přáno.
Přesto mi pokaždé, když je toto slovní spojení lehkomyslně použito, zatrne. Připadá mi, že autor tím mezi řádky nabízí vizi této generace, jako armády uniformních, účelově na rozkaz stvořených lidiček, sloužících výhradně účelům strany a vlády. Jako by v současném světě tito lidé ztratili základní smysl své existence a stali se pouhou bizarní rekvizitou povrchních analýz. Podsouvané zištné úmysly jejich rodičů jsou v tomto kontextu pouhou páchnoucí třešničkou na dortu.
Byla jsem zplozena na jaře 1968. Nikoho by jistě ani nenapadlo, nazývat mě Dítětem Pražského jara (víte všichni, doufám, že není řeč o vážné hudbě) a hledat u mě nadšení, naději a ideály, kterými se tato doba vyznačovala. Setkala jsem se ale i s protichůdným názorem, že hlavním znakem zrozených v roce 1968 je smutek a zklamání. Myslím, si, že obojí je špatně. Když do to všeho totiž přidáte genetiku, výchovu, náhodu nebo chcete-li, třeba astrologii, nemohou nikdy podobné paušální představy fungovat.
Představa Husákových dětí je předsudek jako každý jiný, jakkoliv se ve zmíněném období narodilo víc roztomilých růžových miminek než jindy. Je ve své podstatě urážející. Relativizuje osobní i rodinné hodnoty zúčastněných.
Lidé se i dnes rodí z nejrůznějších důvodů. Z potřeby, lásky, nejistoty, lehkomyslnosti, nezkušenosti, vášně, samoty, bezradnosti, ze zvyku, ba i z vypočítavosti. Přesto mi připadá velice hrubé a povýšené naznačovat neustále, že se někdo narodil jen proto, že Husák přisypal penízky.
