Základní opatření proti islamizaci

Z mých zkušeností a znalostí ohledně islámu, pochopení jak funguje a jaké má slabiny, jsem vytvořila plán, jak být odolný vůči plíživé islamizaci. (Neříkám, že páni politici by se nemohli inspirovat).

1. Základ je kritizovat projevy islámu, které jsou neslučitelné s našimi západními hodnotami. Neustále podrobovat islám upřímně kritickému přehodnocování a zkoumání. Žádné omlouvání, žádné snažení se potácet v schizofrenii mezi hodným a zlým islámem. Jasně kritizovat jádro celého problému. A to jsou islámské texty. Jasně mít seznam všech koránských veršů a hadísů, která jsou neslučitelná s našimi zákony a morálkou. Sami muslimové tvrdí, jak mají tu krásnou a mírumilovnou část islámu, tak by si s ní přeci mohli vystačit.

Dle vědeckých výzkumů Billa Warnera ohledně politického islámu, více než polovina všech islámských textů řeší vztah muslimů k nemuslimům. Všechny tyto texty by měly být označeny za závadné, protože v sekulárním a demokratickém státě by si všichni lidé měli být před zákonem rovni a všichni lidé musí dodržovat stejná pravidla. Tudíž je neakceptovatelné islámské vnímání světa, které rozděluje svět na muslimy a nemuslimy. Není možné tolerovat přesvědčení, která podporují jiné zacházení a zákony pro muslimy a jiné pro nemuslimy. Pokud žijí u nás, měli by se tohoto smýšlení vzdát, a přijmout fakt, že si jsou naprosto rovni se všema nemuslimama. Je nemyslitelné, aby pro muslimy a nemuslimy platily jiné zákony. Není možné, aby na muslimy platila sharia a na nemuslimy platily už úplně jiné zákony, které určují pouze muslimové. Tyto zákony jsou sice také součástí sharii, ale jenom z úhlu pohledu muslima, a vyplývá z toho, že lidé kteří nejsou muslimové, tak se na ně vztahují úplně jiná práva a povinnosti než na muslimy. Tudíž je i podvrh a účelná manipulace muslimů, když se snaží ze sebe dělat hodné tím, že tvrdí , že pro nemuslimy neplatí sharia. Ta část co řeší nemuslimy , včetně toho, že některá shariatská pravidla pro nemuslimy opravdu neplatí ( například svoboda šíření jiného náboženství než islámu), a naopak, že nějaké povinnosti mají navíc než muslimové ( například daň džizja), jsou jenom důkazem toho, že jsou naprosto v rozporu se sekulární společností. Není možné, aby občané před soudem měli každý jiná práva a povinnosti, podle toho jakého jsou vyznání. Tato část islámu dokonce zabírá přes padesát procent veškerých textů. Tudíž je potřeba si uvědomit, že přes padesát procent islámských textů řeší právě nás, nemuslimy. Nikoliv vztahy mezi muslimy. Je nesmírně důležité, aby veřejnost dala jasně najevo, že pokud chtějí žít u nás v sekulárním a demokratickém státe, musí se smířit s tím, že práva a povinnosti mají na chlup stejné jako my, a respektovat, že u nás přes padesát procent islámu nesmí praktikovat či nějak tyto názory šířit a propagovat, protože jsou v rozporu s našimi zákony.

Potom tu máme tu druhou část islámu, která řeší vztahy mezi muslimy. Této části je podle údajů Billla Warnera zhruba 48%. Z této části je důležité jasně odsoudit všechny texty řešící postavení žen( podřadné postavení vůči muži) , velkou část rodinného práva ( muslim může mít 4 manželky, výchova dětí – na děti po rozvodu pokud jsou starší 6 let má nárok pouze muž, děti musí být povinně muslimové pokud otec je muslim, muslimka si nesmí vzít nemuslima a spousty dalších), a v neposlední řadě celé trestní právo.

Nakonec z toho vyplývá, že v islámu je zhruba 5% které jsou s našimi zákony a morálkou slučitelná, a řeší pouze vztah k Bohu. Pokud jim jde o soukromou víru v boha, mělo by jim to stačit.

2. S tím vším souvisí, že muslimové samozřejmě mají právo na mešity. Nesmí v nich ale propagovat žádné výše zmíněné části , které jsou v jasném rozporu s našimi zákony. Tudíž je zásadní zakázat veškeré financování mešit zvenku, všechny propagační texty nesmí být v rozporu s našimi zákony a morálkou. Stát má právo na to dohlížet pravidelnými kontrolami. Není směrodatné, aby imámové měli diplom z Al- Azhar univerzity, hlavně musí projít certifikací u nás. Je důležité abychom měli pod kontrolou veškeré publikace co v mešitě kolují, a chodit na pravidelné „inspekce“ a kontrolovat co hlásají při pátečních modlitbách. Klidně ať si mají islámské školy pro děti. Obsah učiva ale musí být schválen státem a musí dodržovat učební osnovy jako jakákoliv jiná škola. Tudíž musí mít stejně jako všechny ostatní nemuslimské děti všechny předměty, které jejich věku odpovídají, včetně výtvarné výchovy, hudební výchovy a tělocviku. Třídy musí být smíšené. Pouze budou mít nějaké hodiny navíc náboženské výchovy, jejichž učebnice opět bude mít stát pod kontrolou, a samozřejmě nesmí propagovat žádné vadné části islámu, které jsem zmínila výše.

3. Neziskovky by měly udělat centra pomoci s proškolenými sociálními pracovníky pro muslimské děti, kam se dívky i chlapci mohou obrátit. Jednalo by se o pomoc v takových případech, ve kterých by se rodiče snažili na svých dětech vynucovat takové zvyky, které jsou neslučitelné s našimi hodnotami, morálkou a zákony. Například nutit dcery aby nosily hijab či jiné zahalení, pokud to není jejich svobodné rozhodnutí, nutit dcery do vdavek, zakazování nemuslimských přátel a partnerů, trestat své děti za to, pokud se samy rozhodnu, že islám nechtějí praktikovat. Měla by vznikat centra na ochranu exmuslimů a centra kam se mohou obrátit muslimky, pokud mají problémy s rozvodem a bojí se, že by mohly přijít o děti. S tím souvisí i právní pomoc, kde by byli proškolení specialisté, kteří by věděli, jak v těchto případech postupovat a ochránit tak matku s dítětem, pokud se žena obává například nebezpečí únosu. Také by se obraceli na tuto právní pomoc, pokud by se obávali, že manžel si přivede další manželku, či pokud by muž ženě zakazoval se projevovat ve veřejném životě, zakazoval by jí pracovat, stýkat se s rodinou, přáteli, bil jí atd.

4. Podporovat exmuslimy a liberální muslimy v muslimských zemích. A to i finančně. Kritizovat všechny státy, kde jsou pronásledováni, jakkoliv trestáni, vězněni či šikanováni liberální muslimové a exmuslimové. Morálka a lidská práva by měly mít větší váhu, než ekonomická a politická spojenectví. A pokud jim jde o blaho i svých vlastních občanů, tak by se tyto vlády naopak měly připojit k podpoře svobodné volby vyznání , což zahrnuje i právo na atheismus. A měli by se snažit zlepšit postavení žen ve společnosti.