Vždy po ranním probuzení, u černého čaje s mlékem a medem, se probírám internetem. Takové bezcílé klikání po titulcíh a fejsbukovýh profilech, abych se opět chytla vln dnešního světa.
Víte, Velikonoce se v roce jeví jako takový svátkový outsider po Vánocích. U dětí je to logické, Vánoce díky dárkům jsou zajímavější než malování vajíček a běhání s pomlázkou. Teprve poslední roky si uvědomuju jak „dospívám“ v otázce užívání si Velikonoc. Vlastně narozdíl od Vánoc. K Velikonocům není potřeba ani stromečku, ani dárků, ani složitého vaření. Velikonoce se projevují samy... Rozkvetlé stromy, svět je jedna velká zeleň, vše je čerstvé, plné počáteční energie, probuzené, příroda oslavuje samu sebe, i muži jsou po zimě zas o něco roztouženější a pokukují po babách opět se o něco více odhalujících. Letos jsem si velice užívala barvení vajíček, procházky v přírodě, prostě jsem vdechovala celé jaro. Rozkošné pozorovat i synka, co zas štastně venku pobíhá jen v tričku, šťourá se klacíkama v potůčku, trhá travičku pro králíka....
Zpět k internetu. Narozdíl od Vánoc, které také mají pohanské počátky, u Velikonoc daleko více lidé „ vyčítají“ křestanský rozměr. Ta síla přírody se prostě nedá v tomto období tak lehce přehlédnout jako o Vánocích. A já na závěr chci říct... Všem přeji krásné jaro a Velikonoce.... Téma překonání smrti a znovuzrození se objevuje úplně stejně v křesťanské tradici jako v pohanství. Všem přeji krásný celý rok, protože já osobně začátek nového roku přirozeně vnímám až na jaře, kdy i vizuálně vše opět znovu začíná a ožívá....
