Proč ve středověku islám a křesťanství žilo vedle sebe a nezdálo se, že by jedno z nich mělo nějakou nebezpečnou převahu nad druhým? Bylo to díky způsobu uvažování, oba světy uvažovaly podobně:
- Já mám svého boha, oni mají jiného a falešného, tím pádem je tu konflikt.
- Otázky důvodu existence člověka byly jasně definovány náboženstvím.
- Všechny jevy v životě byly odůvodněny bohem/ ďáblem.
V době osvícenství v Evropě se začalo uvažování lidí měnit. Lidé se začali více spoléhat na svůj úsudek, začalo se objevovat kritické uvažování. Už se přestali spokojovat jen s odpovědí bůh/ ďábel. Chtěli sami zjistit, jaké je jejich místo ve vesmíru. Po té začala doba věděckých objevů a rozvoje technologií. Lidé na krátkou dobu zapomněli na základní otázky důvodu existence člověka, byly fascinováni pokrokem, letěli na měsíc, snažili se co nejvíce zpohodlnit a zkvalitnit život. Najednou ale přestalo i toto lidem stačit. I po všech vědeckých objevevech nedostali odpověd na základní otázku PROČ JSME TADY. A tak se lidé musí spokojit s odpovědí, že NEVÍME.
V islámu žádný vývoj neproběhl. Kritické myšlení je zakázáno. Alláh ani Muhammed se zpochybnit nesmí. Stále jsou na všechno odpovědi bůh/ďábel. Dokonce i jakákoliv inovace je islámem zakázána. Co to znamená. Že zatímco dnes lidé na západě odpovědi nemají, a ledacos relativizují, muslimové odpovědí mají, a o to jsou ve svém přesvědčení silnější. Zatímco v muslimském světě stále platí starý řád, v Evropě je doba demokracie, práva zpochybnovat vše (což je i základní předpoklad pro vývoj vědy), politické korektnosti, sebeposuzování a posuzování dějin až do sebenenávistných tendencí, multikultura.
Svobodné a ohebné západní uvažování v islámu nemá místo. Nemá jak se do islámu vtěsnat. Samozřejmě ale že islám se může daleko lépe infiltrovat do svobodné společnosti. A najednou všechny ty vznešené vlastnosti se spíše zdají jako slabost, kterou někdo může zneužít. Tímto určitě nechci říct, že západ by se měl vrátit do středověkého způsobu uvažování. Naopak, já jsem hrdá na tento vývoj, který také jde ruku v ruce i se spirituální evolucí lidí, a tím spíš bysme ho měli chránit. Měli bysme se naučit, že vysoké ideály nesmí být slabostí pro jiné, a že je nutné ctít určité civilizační principy, aby to všechno, co vytvořili naši předci, nesežraly a nerozbyly zakonzervované středověké praktiky jménem islám.
