Toto téma budu nejspíše rozebírat i v dalších dílech, protože se jedná o téma mě blízké, poměrně rozsáhlé a dosti intimní. Tento díl bude takový všeobecnější.
Co je to mystika? Můj manžel (v té době teprve potencionální), když jsem s ním tyto věci poprvé řešila, aby rovnou věděl, s kým má tu čest, tak odpověděl: „ Ti mystici a mágové, to jsou takoví šarlatáni, ne?“ Kupodivu se smířil s tím, že má zájem o „šarlatánku“ a to dokonce takový, že si mě i přes defekt „šarlatánství“ vzal. Nejvíce se ale divil, kde beru tak podrobné informace o Islámu, a o to více nechápal, když jsem mu konečně prozradila, že jsem muslimka . Tyto dvě věci mu moc nešly dohromady – nějaké „šarlatánství“ a islám.. Nicméně časem, díky vzájemné toleranci si už zvykl na to, že jsem „trochu padlá na hlavu“ , dokonce sám se už i okrajově zajímá o „můj podezřelý svět“ a zjišťuje, že to zas takové šarlatánství není, a už dokonce ví, že spousty věcí, které náleží mystice, „normální“ muslimové, křesťané a jiní, provádějí dennodenně, aniž by o tom tušili. A že i on sám, nějaké ty dary, aby do mystiky pronikl, má.
Mystika islámu je přisuzována súfismu. Abych se ale přiznala, ač já jsem konvertovala u súfistů, moje cesta ani tak není súfistická. I když je pravda, že časem jsem zjistila, že je to cesta paralelní, ostatně jako i u cest jiné mystiky v křesťanství atd. Víte, tím spíš, že to je moje osobní cesta, kterou mi ukázal Bůh svými znameními, a díky tomu, že jsem se během života díky vůle Boha setkávala s různými mystiky, mágy , mistry a alchymisty, tak mi došlo, že každý mystik, ač jde zdánlivě po jiné mystické cestě, tak přesně ví, co potkalo i jiného mystika. Každého potkají přibližně stejné zkoušky, které mají stejný smysl. Protože musí každý dojít ke stejnému zasvěcení. Takže ač ta cesta je sebe rozdílnější, tak při bližším ohledání člověk zjistí, jak je cesta všech mystiků stejná. Já jsem si často připadala dosti osamocená, protože nikdy jsem se nezavázala k nějakému učiteli, či řádu, když vůbec nic proti tomu nemám – každý má svojí cestu jinou. Často jsem měla pocit, že všechno se mi jen zdá. Že si sama sobě nalhávám, že dělám pokroky. Někdy jsme měla pocit, že mě Bůh opustil, a že mi už nedává znamení. Někdy jsem měla pocit, že už nic nemá smysl, že je to zbytečný. Někdy jsme i svoji cestu opustila a byla jsem naštvaná na celý svět. Bůh a andělé mě ale vždycky vrátili na mou cestu, aniž bych si to uvědomovala a skrytými „náhodami“ mi pomáhali dokončit jejich a můj podvědomý záměr. Jaký cíl bude – to ještě netuším, někdy si stále připadám ztracená jak mravenec v pralese. Vždycky v takových chvílích mě andělé „nakopnou“ , abych se probudila, přestala se litovat a neopouštěla svojí cestu.
Zpět ale k otázce: Co je to mystika? Slovo mystika pochází z řeckého slova „mystikos“, jehož význam má nejblíže českému ekvivalentu tajuplný. Mystika vždycky byla takové tajné náboženství, či by se dalo říci, že i „tajná organizace“. Do kterých většinou byli přijati lidé, kteří, prošli nějakým zasvěcením, či byli vyvolenými díky svým výrazným darům od Boha. I když cesty jsou různé, a třeba i ta má je dosti atypická. Skrze mystiku se člověk snaží pochopit nadpřirozeno, skrze boží podstatu dojít k hloubce svého bytí. Snaží se splynout s Bohem pomocí rozplynutí svého já a vědomí (meditace), čemuž se říká mystické sjednocení. Mystika se vyvíjela po celém světě. V Číně, v rámci taoismu, v Indii zejména v rámci buddhismu a brahmanismu. V rámci islámu, je to už řečený súfismus. V křesťanství gnosticismus manicheismus. Významné osobnosti mystiky ve středověku, jsou Jan z Kříže a Tereza z Ávily, reformátoři karmelitského řádu. Tyto dvě osoby jsou stěžejní i v mé cestě, protože vše začalo právě u karmelitánů v Praze u Pražského Jezulátka.
Už jsem se zmínila, že mystika byla vždy poměrně udržována v tajnosti. Důvodů je více, jak už z důvodu napadání ostatními (někdy mystici i účelně předstírali, že jsou blázni, aby jim tu „odlišnost“ lidé lépe tolerovali, to třeba dělali často súfisté) a potom také tiše ukrývali tajemství, předávali ho dál, aby jiní ho nezneužili, jak účelně, tak i nevědomě. Víte, já osobně pro nějaké „ukrývání“ mystiky nejsem, protože vím, že pokud někdo nemá cestu mystika, tak stejně tomu neporozumí, a leda se nad tím pohorší, nebo mávne rukou a jde dál. Je ale pravda, že třeba některá zasvěcení a rituály, pokud by někdo prováděl bez vedení a plného porozumění, mohl by si tím i sám sobě ublížit. Takže možná smysl ukrývání je i kvůli tomu. Na druhou stranu, těchto věcí je proti tomu, co člověk může využívat ( a i všichni užívají, ale neuvědomují si to), daleko méně. Lidé mohou některými věcmi obohatit a zlepšit svůj život, aniž by museli přesně znát kontexty a opravdu nemusí být zrovna mystik, mág či alchymista. Víte, mystika je srdce všech náboženství. Jak Buddhismu, Islámu, tak i Křesťanství. Bez mystiky by náboženství bylo suché, neslané a nemastné. Bez mystiky by člověk ani nemohl v podstatě věřit v Boha. Mystika je jádro srdce každého člověka, a jádro podstaty všech náboženství.
Těším se v dalším pokračování.
