Mýlit se je lidské… I v islámu…

Tak jsem dlouho nechávala svůj blog tak nějak ladem... A nevěděla jsem jak dál pokračovat. Pak jsem si ale řekla, že  můj blog může být takový dokument, který ukazuje,  jak  se může konvertita dostat do islámu, a i od něj.

Jsem člověk, který má rád život, a bere ho jako školu. Nadělala jsem miliony blbostí v životě, ale za každou jsem ráda. A když se zmýlím a uvědomím si to, umím to přiznat. Nebudu teď líčit proč, co, a jak mě k islámu vedlo, a co mě vyvedlo.  Ostatně jsem jeden z učebnicových příkladů holek, co konvertují.

Budu psát o všem možném, ale asi islámu se budu i nadále dotýkat. I když teď asi už z poněkud jiného pohledu.

Také bych chtěla požádat čtenáře, aby se v diskuzích pod mými články nevyjadřovali jako „dlaždiči“ , a uvědomili si, že pokud se jim nelíbí islám, je to v pořádku, ať se vůči němu vyjadřují, ale něco obezřetnější by mohli být ve svém vyjadřování vůči muslimům. Protože muslimové jsou normální ženský a chlapíci, někteří fajn, někteří méně, jako všichni lidé, a za to že jsou muslimové, ve většině případech nemohou. A víme, jak se od islámu „svobodně“ dá odcházet… Minimálně se  riskuje „alláhovo zatracení“…

Brzo když se rozkřiklo mé rozhodnutí odejít od islámu, tak hned jsem byla osočována, že jsem přeběhla na druhou stranu,  nechala se  zblbnout islamofoby a podobně. Dokonce najednou je ze mě i rasistka, která má zalíbení v nacismu. Musím se ale jen smát. Jako kdyby islám měl něco společného s barvou pleti. Sama mám „smíšené“ dítě, a vlastně „míchání barev“  mi je celkově sympatické… Jaksi ale k tomu není potřeba islámu. Ba naopak, bez něj to jde daleko lépe, a nebudeme tak riskovat a dávat na obětní stůl naši společnost „vyšší a vyvolenější skupině, uznávající toho správného boha“.  A jestli jsem islamofob? Musím mít ze všeho s čím nesouhlasím snad fobii? To pak v tom případě budu asi i katolikofob , charedimofob a spousty dalších. Pravda, asi ne tak populárních. Já celkově nemám ráda jakékoliv ortodoxní pojímání víry. No vlastně celkově nesnáším každé organizované náboženství, protože tvrdím, že to pak náboženství není. Mohla  bych se vyjadřovat o všech, což asi budu, ale jen okrajově. Islám je ale jaksi  „moje parketa“ , jelikož mám bohaté vlastní zkušenosti... A tak možná se jím budu zabývat o mnoho více, neobviňujte mě ale prosím kvůli tomu ze zaujatosti.