Milujůů Araby

Tak jsem se dozvěděla, že svým odchodem od islámu urážím Araby. Tak prostě nevím, co si mám myslet. Ale opravdu se předem hrozně omlouvám, neměla jsem to vůbec v úmyslu a ještě k tomu Araby. Co by na to řekl můj synek –  poloviční Arab. A tak jsem chvíli přemýšlela, jako čím jsem Araby urazila, a jestli jsem tak úplně stejně urazila třeba i arabské křesťany…

A tak doufám, že můj titulek, že miluji Araby, je dosti výmluvný. Opravdu miluji  Araby, stejně jako všechny ostatní lidi všech barev a národností. A že ty barvy mě opravdu baví…;-) Jo ale já zapomněla, že vlastně odchodem od islámu se ze mě stává i rasistka… No a tak jsem opravdu šťastná, že  ještě před odchodem z islámu a tím spojenou mojí „rasitičností“ , se mi podařil tak bezvadně mezirasově  namíchat můj synek.

No ale pozor, teď asi přijdu ještě s víc šokující informací. Představte si, že nejenom, že miluji Araby, ale já miluji i Židy. A vůbec se to nějak u mě nevylučuje. Sice jsem si o sobě přečetla, že jsem měla během islámování protiizraelské názory, což tedy nevím, kde vzali, protože já nikdy protiizraelské názory neměla. To, že se mi třeba se v něčem nelíbí izraelská politika, jaksi  ještě vůbec neznamená, že bych jakkoliv zpochybňovala právo na existenci Izraele. A naopak myslím,  že jsem dosti známá mým odvážným názorem, že se těším, až Židé a Arabové se stanou spojenci. Přeci jen, jsou přeci bratranci, ne? No a možná poněkud bláhově se těším, že mé oblíbené národy semitské budou třeba jednou pospolu…  

A tak jsem opravdu ráda, že jsem tedy vyšla s mým rasismem na světlo světa, a že je teď všem jasné, že „odislámování“  a rasismus, jdou jasně ruku v ruce…