Svobodu si každý představuje jinak. Abych se přiznala, pro mě není na nic smutnější pohled, než na nesvobodnou bytost. Sama vím, že pokud nejsem svobodná, tak není něco v pořádku a žádá to změnu. Velice často tato změna si nežádá vlivy zvenku, ale zevnitř. I když to spolu navzájem souvisí a je to provázané. Někomu může dát vnější svoboda pocit svobody vnitřní. Někomu ale ne, u někoho to může být jen duševní stav. Jak se říká, i ve vězení člověk může být svobodný. Protože člověka nemůže v jeho osobní nekonečnosti a nespoutanosti ohrozit nějaká mříž či překážka, která je vlastně v našem iluzorním světě. Člověk, který je absolutně svobodný je takový, který si uvědomuje, že náš svět je jen iluze. Náš svět je jen odraz v zrcadle, a lidé okolo jsou také jenom jeho vlastní odraz.
Uráží tě někdo, pohoršuje tě, zranil tě, či jinak se tě dotkl? Možná, že tím demonstruje jenom Tebe. Člověk by měl být bystrý a ve všem vidět smysl. A neoddělovat sebe od ostatního. Všechno souvisí se vším. Urazil tě někdo? Asi jsi mu dal příčinu. A proč se vlastně urážíš? Vždyť to co říkal, byla jenom slova. On si pouze uvědomoval, jakou má slovo moc. A Ty jsi na to zapomněl, a nechal ses strhnout jeho hrou.
Lidé neustále na něčem lpí. Nejvíce lidé lpí na slovech. Lpí na výrazech, jimž nerozumí. Někdy mám pocit, že kdyby byli lidé němí, a přestaly existovat všechny jazyky, byl by to nepředstavitelný přínos pro lidstvo. Konečně by kompletně změnili své uvažování. Ono to jde i bez toho, ale zůstat v zajetých kolejích je pohodlnější. Zjistili by, že se domluví i beze slov. Pak by zmizelo lpění na bezvýznamných slovech. Člověk by přestal řešit, jestli je inženýr, doktor, běloch, černoch, Žid, Křesťan. Když se člověk koukne blíž na tato slova, sám zjistí jak jsou vtipná. Je zajímavé, že každý věřící člověk řekne možná i několikrát za den slovo muslim, hinduista, křesťan, pravda, a spojení „my a oni“. Slova ale jako láska, soucit, jednota a Pravda (schválně s velkým P) vysloví jednou za uherský rok.
Slova mají obrovskou moc. Slova jsou magie. A člověk by si to měl uvědomovat, protože právě ta slova mají z 99% podíl na našem zotročování a nesvobodě. Slovo je kouzlo, a to nám může udělat ze života krásnou zahradu, plnou vůní, plodů, ovoce, včel, a ptáků. Zahradu, do které je každý láskyplně vítán. Nebo si můžete vytvořit zahradu, kam člověk může vstoupit jen s lístkem, draze zaplaceným svojí svobodou, kde na každém rohu číhá závist a zášť, kde člověk nemůže vybočovat z řady, protože se může zdát, že ten kdo je jiný, by se třeba mohl cítit šťastně a volně, a takový člověk přeci musí být potrestán. Zahradu kde smrdí nespokojenost a lidská omezenost. Je to zahrada, která má hodně vysoké zdi, aby člověk nemohl dohlédnout, co je za ní.
Zkuste někdy říct něco, co se od vás neočekává. Zkuste šokovat. Z vlastní zkušenosti Vám mohu říct, že je to švanda. Vypadá to, jako když člověka probudíte z hlubokého spánku, a on se vzteká, že ho nenecháte spát. Ve skutečnosti by Vám ale takový člověk měl poděkovat. Alespoň na pár vteřin procitnul, i když většinou se zase rychle vrátí ke svým rámcům, a své zahradě s vysokými zdmi. Možná ten člověk je potom velice podrážděný, protože leknutím se z něčeho nového, na co není zvyklý, nadskočil, a třeba na okamžik letmě dohlédl za zeď. O to bude potom urputnější v ospravedlňování své zahrady, aby i sám sebe přesvědčil, že je ve své zahradě spokojen. Proto súfijové tvrdí, že člověk je stroj. Všechno dělá automaticky, naprogramovaně, a když to selže, je na řadě příručka. Člověk je jen velmi výjimečně vědomý.
Vytvářejte svůj život pomocí slov, uvědomujte si jejich moc a vytvořte si krásný, neobyčejný a láskyplný život. Vy buďte tím, kdo svůj život vytváří a slova mu dávají barevnost a krásu. A vybírejte slova, která chcete, aby Váš život tvořila. Nenechte, aby bezvýznamná slova určovala váš život a diktovala Vám, jak máte žít. Prokoukněte, že za některými sladkými slovy může být i velká hořkost.
Přeji krásný den!
