Kde rodit?

Nejsme sice opice, ale ani roboti. Nejdříve budu mluvit o své vlastní zkušenosti, jak se narodil můj syn v porodnici.

Rodila jsem ve Vinohradské nemocnici, kde mají program, aby dítě mohlo být co nejvíce s matkou. Po porodu mi ho však vzali. Položili mi ho asi na deset minut na prsa  a pak ho odvezli, aby ho vykoupali. Já jsem se cítila po porodu opravdu plná sil, přirozeně vyplavené hormony mi se vším pomohly. Rodila jsem naprosto bez jakýchkoliv tlumičů bolesti, porod jsem jako prvorodička měla poměrně krátký, od první kontrakce trval přibližně 5 hodin, malinko mi nastříhli hráz. Asi to bylo tím, že jsem byla mladá, 20 let, tělo se v tomto věku s porodem vypořádá snáze. Po té co mě sešili, cítila jsem, že s pomocí manžela bych klidně mohla dojít na pokoj po svých. Musela jsem si však jako nemocný  pacient lehnout na lehátko, a tak mě odvezli na pokoj. Jelikož nadstandard byl obsazený, byla jsem na normálním pokoji s dalšími dvěma maminkami. Když jsem se ptala kdy mi přivezou syna, pokaždé  mi odpověděli že za chvílku, že ho zrovna myjí. Ta chvíle trvala 3 hodiny. Kdybych nedělala bordel, přivezli by ho ještě později. Přivezli ho, a umytý nebyl. Nevim  kam toho malýho uzlíčka samotnýho strčili. Opravdu to poslední  co se mi v tu hvíli chtělo, bylo spát. Cítila jsem se jako by mi někdo dal dávku pervitinu. Chápu, že některé maminky  mohou být hodně unavené, ale já nebyla, každý porod  a průběh je jedinečný. Já ovšem povinně se musela držet v režimu, že jsem unavená nemohoucí matka.

Mléko se mi spustilo hned,  nějakou dobu jsem se pouze potrápila s technikou, bolely mě  hrozivě bradavky při každém přiložení dítěte. I to se však po pár dnech srovnalo.

Syn byl vedle mé postele v takové průhledné vaničce na kolekčkách. Nesměla jsem ho mít v posteli. Což jsem ho ale i tak měla. Prohlížet si své miminko a mít s ním fyzický kontakt, je snad správný přirozený instinkt. Sama jsem ho poprvé přebalila, když jsem se všimla, že plínku má špinavou. Dostala jsem od sestřičky však vynadáno. Přeci si nemůžu dovolit poprvé sama svoje vlastní dítě přebalit. Správně musím  být naprosto deprivovaná matka, co se bojí na své dítě šáhnout. Mít pocit, že sama bez jejich asistence nemám tušení co se svým miminkem dělat.

Také jedna z nejdůlěžitějších věcí byla,  že každé ráno před vizitou musím mít uklizenou postel a stolek.  Jak si vůbec můžu dovolit jen tak položit plínku na stolek, když má přijít doktor?

Přístup ke kojení mě taky dostal. Před kojením musíte miminko vysvléknout, nahaté v pleně položit na ledovou váhu, zapsat si kolik váží a pak se to vystresované ubrečené miminko snažit uklidnit, aby vůbec začlo sát. Sotva se však miminko uklidní, je napapané a jeho přirozeným instinktem je spinkat, opět ho musíte položit na ledovou váhu, oblíknout, zapsat, a znovu se snažit chlácholit, aby spinkalo. Ale hlavně ho nevzít do postele!

Jelikož syn měl trochu žloutenku, pobyli jsme si v porodnici pár dní. Já však pod vlivem  hormonů a vystresovaná ze všech příkazů a zákazů jsem brečela jak malá holka, že už chci domů.

Musím však pochválit práci porodní asistentku a pana doktora, kteří se mi věnovali při porodu. Porod opravdu proběhl bez problému. Jediné čím jsem byla zaskočená, že jsem si nemohla ulevovat od bolestí ve sprše. Šetřilo se vodou.

Naprosto nehchápu dva vymezené postoje, které se staví proti sobě. Pokud máme porodnictví na úrovni, kdy umíme zachraňovat životy matce i dítěti, proč hazardovat se životy, a rodit jak před 150 lety. Taky bychom třeba mohli přestat používat takové výdobytky, jako je automobil. Co ale také nechápu, proč se stále držíme nějakých naprosto iracionálních nemocničních postupů, které nedělají dobře ani  matce, ani miminku.  Těhotná žena není nemocná. A vytahovat neustále dokola Podolskou porodonici jako příklad... Ani všechny Pražačky se tam nedostanou, jedině pokud mají známosti.  Prostě nejsou kapacity a nemocnice také mají prostory omezené. Pro mě střední cesta, která je bezpečná, ale také poskytující pohodlí rodičkám a  miminkům, jsou porodní domy. Ty jsou ale bohužel také mimo zákon. Matka s dítětem rozhodně potřebuje klid, pohodlí a ohleduplnost. Ne nemocniční stres. Matka s dítětem ale také má nárok na bezpečí a péči při jakékoliv komplikaci. Nevidím jediný důvod, proč se tohoto práva jen tak zříkat a riskovat. Nejlepší kompromis a řešení tak vidím v porodních domech.