Egypt a demokracie?

Tuto otázku bych asi nazvala řečnickou. Víte, já si myslím, že i sami Egypťané ve skrytu duše tuší, že demokracie se nejspíše nedočkají, a v této situaci je neproveditelná. V tomto díle jsem se rozhodla, že poruším opět své pravidlo – neřešit politiku – a rozdělím se s Vámi se svým vnímáním nastalé situace v Egyptě, a mými osobními názory (nezávznými).

 Já osobně nevidím jediný stát na blízkém východě, který by mohl splnit podmínky demokracie v takovém smyslu, jakém demokracii chápeme my v Evropě. Já teď nechci polemizovat nad tím, jaký systém je ten nejlepší, dnes je ale demokracie považována za nejlepší systém, který zatím byl vynalezen. Já osobně mám pro-demokratické  názory, a byla bych ráda, kdyby oblast blízkého východu zvládla přejít k demokratickému systému, ale v dohledné době to vidím jako nereálné. Samozřejmě  muslimové mohou říct –  a co islámský stát? Jak všichni víme, v této zeměpisné oblasti nefunguje nic – ani islámský stát, ani demokratický. Hold patřím mezi ty muslimy, kteří vidí budoucnost v demokracii , a rozhodně nejsem sama, je spousty i islámských myslitelů a reformátorů, kteří o to usilují, a tvrdí, že islám a  demokracie jsou slučitelné, i když je samozřejmě jasné, že mají prosti sobě mnoho odpůrců. A do jisté míry může být třeba Turecko, nechci říct řádným příkladem, ale jistým příkladem určitě, že alespoň sekularizace je možná. Víte, já nechci teď určovat jaké hodnoty jsou ty nejlepší, a už vůbec nejsem typ člověka, který by chtěl muslimským oblastem předávat západní hodnoty, když sama velice dobře vidím, že velice často ani tady nefungují, a společnost tu je v poměrně pokročilém stádiu rozpadu.  Jsem sice hrdý Evropan, který hájí západní hodnoty, ale taky jsem ve spousty věcech vůči západu kritická, a právě většinu hodnot, které já beru jako stěžejní, západní politika akorát pošlapává a porušuje. A vlastně ruku na srdce, my, západní civilizace, nemůžeme tvrdit, že  vždy jednáme v souladu z demokracií, jak v oblasti domácí politiky, tak hlavně i té zahraniční. Momentálně mi spíš přijde, že si z demokracie vybíráme jen to, co se nám zrovna hodí do krámu, a vidíme ji velice jednosměrně…

 Zpět k Egyptu. Já si myslím, že po revolucionářské euforii nastane pro Egypt šokové období a opět návrat do reality. Protože revoluce, nerevoluce – korupce stále zůstává, obrovské třídní rozdíly a chudoba také, k tomu se přidává naprostá politická  nestabilita a obrovský tlak od západních mocností a Izraele. Jelikož Mubarak nepředal moc nějaké prozatímní vytvořené vládě, ale armádě, tak se obávám i chaosu.  Mě přijde, že Egypťané sice protestovali proti Mubarakovi, ale asi si mysleli, že stejně nic nezmůžou, a vše zůstane při starém. Jinak si neumím vysvětlit tu naprostou nepřipravenost, pro případ odstoupení Mubaraka. Příjde mi, že je to spíše zaskočilo, než aby vyčkávali na dobu, kdy budou moci přejít k již předpřipraveným krokům. Tím myslím hlavně vytvoření nějaké prozatímní vlády, která by byla schopná v co nejbližší době, dobře připravit egyptskou půdu, pro demokratické volby. V této situaci, jaká je, je z mého pohledu demokracie naprosto nereálná.  I když je pravda, že kdyby proběhlo k předání moci prozatímní vládě, tak bych byla taky velice skeptická, protože v Egyptě v podstatě  neexistuje žádná politická soutěž mezi stranami, jediná strana, která má dlouhou tradici, je Muslimské bratrstvo, které by leda zneužilo demokratických voleb k dostání se k moci, ale pak by jednalo už naprosto v nedemokratickém duchu, protože základní předpoklad demokracie – oddělení náboženství a politiky, není u nich myslitelné. Na druhou stranu není se co divit, že by Egypťané volili tuto stranu – za prvé nevím o žádné jiné, která by měla v Egyptě takovou tradici, za druhé, Muslimské bratrstvo představovalo jako jediné po celou dobu, opozici proti Mubarakovu režimu. Na druhou stranu opravdu nepatřím mezi lidi, kteří by démonizovali Muslimské bratrstvo.  Já bych neřekla ani slovo, pokud by si ho lidé svobodně zvolili –  byla by to vůle lidu. Já ale tvrdím, že pokud dojde k volbám, tak ty naprosto neukážou reálnou politickou atmosféru Egypta, ale pouze to, že lidé zvolí, v podstatě jedinou možnost, kterou mají.

 Co mě ale rozčiluje, jak západ straší s nebezpečím, které západu hrozí, pokud by se k moci dostalo bratrstvo. Akorát mlží. Co je komu do toho, koho bude mít Egypt u moci? Jaký vliv to pro nás bude jako občany mít? Ujišťují vás, že naprosto žádný. Žádná islamizace Evropy v čele s Muslimským bratrstvem opravdu nehrozí, jak se nám vtipálci v médiích snaží namluvit. Holt nechtějí na rovinu říkat, že jde o to, že s Muslimským bratrstvem by v Egyptě bylo po pro-izraelské a pro-americké politice. Já netvrdím, že pro udržení stability v regionu není tato politika nutná, na druhou stranu, je povinen tuto politiku Egypt vést? Je každý povinen poslouchat USA? Holt lidé se pak musí rozhodnout, co je pro ně důležitější, jestli mír, nebo politická nezávislost (i když ta dnes není nikdy možná).  Pro mě osobně je vždy prvořadý mír, i když je pravda, že jeho podmínky mi taky nemusí být úplně příjemné. Muslimské bratrstvo ale opravdu nijak neohrožuje evropský charakter náboženství, ale spíše charakter světové politiky.

 Na závěr chci poblahopřát všem mým egyptským přátelům a samozřejmě i všem ostatním Egypťanům ke změně, po které už tak dlouho toužili. Jen je žádám, aby byli obezřetní, a pracovali na tom, aby pro svou přenádhernou zemi, a pro své životy a životy dalších generací, učinili co nejlepší rozhodnutí a kroky.    

Nechť Vás Bůh provází.