Duše - Tělo - Život. Část třetí

Často se setkávám s dvěma skupinami lidí, ohledně náboženského vnímání. První skupina je – bez ohledu na vyznání – přesvědčena o jedinečnosti a nenahraditelnosti jejich duchovní cesty. Jsou přesvědčeni o tom, že jejich cesta je jediná ta dobrá a jedině ona obsahuje veškerou Pravdu. Pak je druhá skupina lidí. Ti věří v universálnost všech cest. Většinou z jejich úst můžete slyšet – že lidi mají na výběr v nespočetném množství cest, a všechny mohou být správné, pokud všechny mají stejný cíl – Boha.

Já se považuji za člověka druhé skupiny. Tvrdím: „ Ježíš měl pravdu. Mojžíš měl pravdu. Krišna měl pravdu. Budha měl pravdu. Konfucius měl pravdu. Muhammed měl pravdu. A ještě navrch tvrdím, že všichni měli stejnou Pravdu. Pouze pojmenovanou jinými slovy a jiného úhlu pohledu. Všichni ale mluvili o tom stejném.“

Posmrtný život 

V prvním díle jsem mluvila o provázanosti těla, duše, života a smrti. V podstatě jsem naznačila – že smrt není – protože to by nás musel opustit i život – a ten nás neopouští a stále je nedílnou součástí naší nesmrtelné duše. Že početí, porod a smrt je jen cesta z „dimenze do dimenze“ . Miminko v děloze si není schopné moc dobře představit život mimo bezpečí své matky. A i přesto je vše zařízeno tak, že jeho život v děloze má právě smysl v budoucím samostatném a nezávislém životě na své mamince. Každá fáze života má smysl, nedá se oddělit a nedá se přeskočit.

Na posmrtný život jsou různé názory. Jsou náboženství, která jsou postavena i na teorii minulých životů, jsou náboženství u kterých je jejich posmrtná představa bipolární – ráj a peklo. Pak jsou lidé, kteří tvrdí, že ráj i peklo si lidé sami vytvoří na zemi, na základě jejich chování, to je přímo i v jedné písničce od Voskovce a Wericha.

Můžeme tvrdit, že podobné představy o posmrtném životě s většími či menšími odchylky mají tři největší monoteistická náboženství Judaismus, Křesťanství a Islám. Hovoří v nich o Peklu a Ráji. Přičemž popsání těchto dvou alternativ, je často v jejich Knihách, těžko pochopitelné.

Dnes se už ale objevují názory Židů, kteří tvrdí, že  v Judaismu nijak nejsou zamítnuty minulé životy. Že minulé životy nejsou v rozporu s jejich náboženstvím – pouze jim není připisována taková důležitost. Ta největší vždy náleží tomu současnému, nynějšímu životu a nemá smysl ze zabývat minulým. Existují knihy, které se problmematiky dotýkají ( například Alchymie a Kabala, Scholem Gershom), dokonce i na internetu se vykytují stránky zabývající se touto problematikou  http://www.kabala-cesky.com/kb_reinkarnace.html . Což bych řekla, že je revoluční zároveň i pro ostatní náboženství Knihy.

Abych se přiznala tyto názory jsou pro mě nesmírně důležité, protože jsem člověk uznávající minulé životy, jelikož o nějakých svých minulých životech vím, zjevily se mi, takže je nemohu popřít. Také jsem ale stoupenec jednoho náboženství Knihy, což se dnes ještě nezdá moc slučitelné. Zároveň také tvrdím, že minulé životy na nás mají vliv – ale k tomu, abychom se s nimi vypořádali, nepotřebujeme je znát a zabývat se jimi. K tomu, abychom vyřešili všechny problémy a bloky z minulých životů, máme všechno potřebné právě v tom současném životě, a jedině v tom současném se můžeme se vším vypořádat.

Jsou mezi námi lidé, kteří si uvědomují smrt i zrození. Jsou na určité duchovní úrovni – kdy jsou schopni si to uvědomovat a prožívat. Lidé, kteří k této výši vědomí nedošli, tak fáze svého života vnímají odděleně, proces smrti a zrození si neuvědomují a vše před tím zapomenou, takže mají pocit, že vše začalo právě narozením, či smrtí. Dnes  jsme ale díky vědě a vývoji psychologie dál – dnes už víme, že i život v matčině lůně nás ovlivňuje v dalším životě, i přes to, že si ho nepamatujeme a nepamatujeme si ani jak jsme se narodili. Díky hypnóze už to ale pro nás není taková neznámá. Dnes se trochu posouváme dál – a alespoň trochu odkrýváme kapacity našeho  mozku, vědomí a podvědomí i když 99% je nám stále záhadou. Já to beru ale jako velký krok v před.

Většinou je pro nás život před zrozením a po smrti velkým otazníkem. Proto nám nezbývá, než to  prožít každý samostatně,  a na základě vlastní zkušenosti poznat pravdu. Připravit se na smrt a nebrat ji jako protiváhu života, nýbrž jako jeho součást. Nechat vzrůst naši duši, otevřít se, a nechat ji volně zářit.

Je zvláštní, jak všichni lidé máme pocit, že žijeme odděleně a neuvědomujeme si jak veliký vliv na sebe na vzájem máme. Že je potřeba, abychom si navzájem naslouchali,  a že to není ani tak těžké. Neznamená promlouvat se všemi lidmi na naší Zemi. Stačí, aby každý otevřel svoje srdce. Náhle zjistí, že do jeho srdce se vejde celá naše země i vesmír. Potom přestává být rozdíl mezi já a oni. Všem bych to doporučovala, protože je to nenahraditelný pocit, který nastartuje vše ostatní. Sice jen největší Mistři si tento pocit jsou schopni udržet non-stop, po celý život. Ale i 1 minuta denně, kdy člověk vymění pár metrů kolem něj, které tvoří celý jeho svět, za pojmutí celého vesmíru, stojí za to.

Přeji vám krásný den!

P.S. Na závěr si poslechněte pro relaxaci  http://www.youtube.com/watch?v=6OqkfuECXak&feature=related