Duše - Tělo - Život. Část druhá.

Tak pokračuji v druhém dílu.  Hned na začátku chci říct, že vše, co jsem psala v minulém díle a co napíši v tomto, je na základě poznatků díky mé životní cesty a tudíž jsou to čistě mé názory a úvahy a zkušenosti. Můj pohled na svět. Takže pokud někdo věří v lidské softwary, tak asi tento článek moc pro něj nebude, a také to naprosto respektuji.

 Většina čtenářů ví, že jsem muslimka. Chtěla bych ale hned na začátku uvést některé věci na pravou míru. Sice má životní cesta vede přes Islám, ale také před tím jsem prošla spousty jinými směry.  Moje zakotvení v Islámu je důsledek mé cesty, důsledek toho,  co se mi honilo a honí hlavou, toho jak přemýšlím, jak vnímám svět,  co jsem v životě prožila atd. Tomuto důsledku tedy předcházelo spousty věcí. A ani na ty já nezapomínám a nezanevřela jsem na ně. Naopak je to pro mě obrovská zkušenost z které čerpám stále, a díky kterým bych teď nebyla, kde jsem. Také kdyby se třeba nějaký muslim podíval co mám za knihy doma, velice by se divil a nechápal, protože má knihovna opravdu se neskládá pouze z Koránu a Sunny. Mám doma jak Bibli, Genesis, Védské hymny, knihy od Dalajlámy, Osha, Miguela Ruize, Melchzedeka, Coelha až po knihy od T. Lobsanga Rampy, knihy o Islámu, samozřejmě Korán a další knihy. Momentálně čtu Neznámá evangelia – Novozákonní apokryfy.

 Toto píšu proto, aby bylo jasné, že mé momentální názory a představy, nevycházejí pouze z Islámu, ale zároveň ani nejsou v rozporu s ním. Islám a mé názory jdou ruku v ruce. Také proto jsem muslimka, protože to reflektuje můj pohled na duchovní věci a jsem ráda, že má životní cesta právě k němu došla.  To co píši, není z nějakých knih, ale z mých zkušeností, pokud budu mluvit o nějakých faktech ohledně nějakého náboženství, to si budete moci kdekoliv dohledat, i na internetu. Pokud budu citovat někoho, také napíšu koho. Takže vše co bude níže napsané, jsou pouze MÉ duchovní představy, tudíž nejsou nijak závazné. Někdo se může s něčím ztotožnit, ale jiný nikoliv a má na to naprosté právo.

 V době, kdy jsem se velice zajímala o Buhismus, ale neprohlásila jsem se za budhistku, pouze v určitém období mého života jsem se jím více zabývala, už kvůli tomu, jaké se mi dostaly knihy do ruky a také díky tomu, jaké lidi mi Život do mé životní cesty poslal, potkala jednoho Mistra přes meditace. Pocházel z Indie, v Praze se zastavil pouze na čtrnáct dní, a já měla tu čest se s ním setkat. On nebyl Hinduista ani Budhista. Do žádné náboženské skupiny se nechtěl zahrnovat, pouze sám pátral a hledal odpovědi na své otázky a sám sebe nazval jako „nekončící hledač Pravdy“. Mimo jiné v sobě našel veliký talent v meditaci, a tak se v ní zdokonaloval, až vedl při meditaci i jiné lidi, učil je, dělal z nich také učitele meditace a mistry a cestoval při tom po světě. Já jsem se sním setkala díky mému kamarádovi, který ho u sebe ubytoval. Tento kamarád je velice zapálený Budhista.  A tak jsem se s tím mistrem setkala, účastnila se hromadné meditační hodiny, potom jsme společně šli do jednoho podniku, kde jsme se bavili a zároveň oslavovali narozeniny toho kamaráda. Tam jsem se dala s Mistrem do velice dlouhé debaty, až z toho vyplynulo, že druhý den mám za ním přijít na soukromou meditaci. On mi slíbil, že pak pochopím smysl meditace, protože jsem mu pořád říkala, že meditace je sice hezká, člověka zklidní, ale to je všechno. Že vím, že on ví něco víc, ale přitom já jsem na jeho hodině, ostatně jako všichni ostatní, nebyla schopná na to přijít a to „něco“ prožít. Tak jsem za ním druhý  den přišla. Dohromady jsem s ním strávila asi šest hodin a abych se přiznala, byly to jedny z nejhorších, ale zároveň  nejzlomovějších chvil v mém životě. Prožila jsem to, co jsem chtěla. Dokázal to se mnou provést, ale vůbec to se mnou neudělalo věc, kterou jsem čekala. Myslela jsem si, že skrze to dosáhnu nějaké „osvícenosti“ a budu Mistr jako on (což byla také bláhová představa mladého člověka bez zkušeností, který se z ničeho nic chtěl stát učenec a Mistr). Ve skutečnosti to ale  pro mě mělo daleko větší smysl. Pochopila jsem, že tato cesta k procitnutí pro mě není. Stalo se to, že se mu opravdu podařilo, aby mě uvedl do takového stavu, kdy jsem se dostala ze svého těla a své tělo jsem prohlížela zvenku. Viděla jsem sebe z naprosto jiné perspektivy. Už jsem neměla veškeré své vnímání okolí jen zevnitř, ale vnímala jsem zvenku. Byla to pro mě docela šokující zkušenost, i když zároveň mě posunula dál. Uvědomila jsem si,  co jsem "já". Uvědomila jsem si, že má podstata jako bytosti naprosto nezávisí na hmotě, na mé tělesné stránce. Že „já“ jsem ve skutečnosti někdo úplně jiný, než jsem do té doby vnímala. V tom to byla pro mě ohromná zkušenost a posun v před. Věděla jsem už, co člověk myslí, když mluví o duši. Díky této zkušenosti, jsem pochopila rozdíly ve vnímaní sebe, ostatních a celého světa.  Jenomže vůbec to nesouhlasilo s mými duchovními představami. Já jsem se sice dostala „ven“, jenže můj životní cíl je dostat se „dovnitř“. Pochopila jsem, že touhle cestou jít nechci. Neříkám ale, že pro něj je to špatná cesta, on jde trochu jiným směrem a i přesto cíl má stejný, jenže jakožto Mistr měl možná vědět, co je pro mě dobré. I když je pravda, že zpětně si říkám, že to přesně věděl, tím že mi ukázal co nechci, jsem už jasně věděla co chci. Takže jsem pochopila, že moje další putování, bude pokračovat směrem dovnitř, hledáním ve mně, najít „chrám“, který ve mně dřímá a nechci jít z druhé strany. A také jsem pochopila podstatu sebe, pochopila jsem duši, sice tím, že vyšla ze mne, přitom já ji chci naopak najít ji ve mně, beztak to ale byla nevyčíslitelná zkušenost. Nehledě na to, že si také myslím, že pokud člověk často toto praktikuje, tak se duše nemusí  „vrátit zpět jak má“.

 To co teď  myslím  a mojí cestu, kterou jsem si zvolila na základě této zkušenosti, popsal možná lepšími slovy  Osho:

 „ Nedokážeme si na to vzpomenout, uvědomit si, že je ještě něco,  a to je jiné než tělo a je to od něho oddělené. Ty pravé věci v životě prožívá to, co je uvnitř, ale my jsme přesvědčeni, že život je to, co probíhá venku

Jednou jsme se zeptal stromu: „ Kde je tvůj životní zdroj?“

Strom odpověděl: „V kořenech, které nejsou vidět.“

Život pramení z neviditelných kořenů, strom, jenž je vidět, čerpá život z kořenů, které vidět nejsou.“

  Tak jsem se v tomto díle nedostala k porovnání náboženství a odlišných pohledů, které mohou mít mnoho společného. Kdo nechce vidět, nevidí, kdo hledá, najde.

Přeji krásný den a těším se v dalším pokračování.