Dívky potřebují také mužské vzory

Posledně jsem řešila důležitost mužské role v životě chlapců. Ráda bych teď řešila důležitost mužské role i v životě dívek. Pokaždé když řeším vztahové problémy kamarádek (ale i svoje), nakonec se dostanu k spojitosti s otcem. Nechci všechno házet na bedra otců, on by stačil jakýkoliv strejda. Bohužel ale vzhledem k našemu systému, kdy rodinou se počítá jen maminka, tatínek a děti, a ani spolurpáce mezi rodinami není valná, převážné vnímání světa dětí se koncentruje jenom na tuto miniaturní rodinnou buňku.

Projevuje se to výběrem partnera, nevysvětlitelným a iracionálním vztekem vůči partnerovi (rozumějte vůči všem mužům), pocity zranitelnosti a nedůvěry, snaha o přehnanou kontrolu mužů, rozhodnutí že žena muže k životu nepotřebuje nebo naopak přehnaná závislost, atd.
Tuhle jedna má kamarádka na facebooku napsala rozkošný status. Má dvě dcery, a sama co jsem viděla, mohu potvrdit, že jsou to opravdu tatínkovy holčičky. Ta starší šla za maminkou a řekla jí, že tatínek vypadá úplně stejně jako jistý komik, je stejně roztomilej a neustále zábavnej, a že je super, že mají tatínka jakýho mají. Mě to moc zahřálo u srdce. Tím spíš že vím, že já sama jsem se vždycky snažila tou tatínkovou holčičkou být, a moc to nešlo, ať už důvody byly jakékoliv, smrtí mé maminky bylo všechno o to komplikovanější.
Další příklad spíše spadá do předchozího článku, ale stále souvisí i s tímto. Jedná se o mého milovaného partnera. V dětství trpěl absencí jakékoliv mužské role, celou jeho realitu tvořila jeho ohromná, krásná, energická, úspěšná a pečující matka, která jasně dávala na jevo, že po smrti svého manžela všechno zvládá perfektně sama, a nepotřebuje do svého života přivést žádného dalšího muže. Vzal si díky tomu do hlavy, že role otců pro děti není důležitá, a že o on sám by byl nejspíš špatným otcem, a tak radši děti mít nebude. Naštěstí tento svůj názor už změnil, tím spíš když vidí, jakej parťák může být pro mého syna.
Zrovna tak bych se ráda dotkla i našich muslimských konvertitek. V 99% zjistíte, že pocházejí z neúplných rodin, či vztah k otci byl komplikovaný (pil, bil matku, byl nezodpověný nebo celkově ho dění doma nezajímalo). Tím spíše se pak tyto dívky vzhlédnou v islámu, kde vidí příslib tradiční rodiny a pevného svazku s partnerem. Pro to dokonce ani nevidí, o jaká všechna ostatní práva přicházejí. Nevnímají svou povinnou submisivitu vůči muži (která sice pro některé může být psychosexuálně zajímavá, a však v jiných oblastech života je nesmyslná až nebezpečná), vnímají islámský důraz na roli matky, ale už nevnímají, že kromě role matky, všechny ostatní role - manželky, sestry, dcery, kamarádky, atd., jsou opět velice agresivně okleštěny. Dokonce i rády zapomínají na to, že rozhodně nemusí být jedinou manželkou svého muže a falešně se uklidňují, že přeci lepší další právoplatná manželka než utajovaná milenka, i když z jejich výrazu jim stejně nikdo nevěří že jsou tak v pohodě, jak se snaží vypadat.
Můj vlastní názor je, že pokud žena nemá pokřivený vztah k mužům, tím snáze se vypořádá i se svojí ženskou podstatou. Je to jako taková do sebe zapadající puzzle, přesýpací hodiny. Všichni máme v sobě oba principy. A když jedna strana není v rozporu, tím snáze se vytvoří harmonický vztah i s tou druhou. Může jí brát jako inspiraci a vytvořit přátelský a vyrovnaný celek, na základě doplňování se. Pokud v člověku oba principy správne spolupracují, v životních situacích vždy ví, jak je správně použít, a jedná vyrovnaněji a s větší lehkostí.