Bratři a sestry… to je tedy Alláhova láska…

Tak média konečně začaly obracet pozornost k hladomoru. Nic nového pod sluncem, jenže všichni se probouzí, až za minutu dvanáct. A tak zase  zalepíme vše jednorázovou náplastí, nějaká pomoc dojde, pokud jí zrovna islamisti neblokují, zase zapomene, a budeme  čekat, až vypukne další hladomor, a opět se probudíme na poslední chvíli.

Já osobně s tímto tématem žiji intenzivně, a naprosto to pohlcuje moje emoce. Bohužel chlebem až do Afriky neumím dohodit, a tak se spoléhám, že alespoň pár dárcovacích sms pomůže. Bohužel, sama mám pohledávek každý měsíc až nad hlavu.

Koukala jsem ale také na facebooku na islámské stránky. Ani na jedné, co jsem koukala, jsem se nevšimla, že někdo alespoň upozornil, co se děje u jejich bratrů a sester. Stránky jsou zaplněné islámskými agitkami, či  událostmi z Osla. Ale aby muslimové ukázali, jak se žije jiným jejich bratrům, třeba v Somálsku, na to už nezbývá čas. Nechci po nich, aby obraceli tedy takovou pozornost ke „kufarským“ Korejcům či Indům, které sužuje hlad také, ale ke svým  bratrům v islámu. A tak je vůbec nemrzí,  že daleko větší mašinérii a reklamní kampaň pro pomoc hladovějícím, provádíme my „kufarové“, ale jim ani jejich bratři a sestry nestojí za to, aby na to upozornili další lidi, a připomínali kam je potřeba směřovat pomoc. Bohužel Somálsko není tak zajímavé pro ně, třeba jako Gaza.

Hlavně že se hádají, kde postaví jakou mešitu a za kolik. Najednou se jim objeví nevím kolik milionů ze Saudské Arábie,  na úplně zbytečnou mešitu, ač vždycky po každém kázání skuhrali, že  nemají ani na zaplacení nájmu mešit. Holt mešita, džihád a agitky jsou asi důležitější, než lidské životy.