V těchto dnech intenzivně jednají ministři financí zemí eurozóny o další finanční pomoci předluženému Řecku. Ti, kteří zastupují největší věřitele, se jednohlasně shodují – pomůžeme. Je tady ale Slovensko.
Premiérka, vážená paní Radičová se vyjádřila, že Slovensko další pomoc Řecku tak, jak je navrhovaná, nepodpoří. Není se co divit, naši východní sousedé mají, podobně jako my, svých starostí daleko víc, než peněz na rozdávání. Slovenští důchodci sotva přežívají a v Řecku se vyplácí důchody i dávno zemřelým. A kdyby jen tak nějaké důchody, tam se jedná o tisíce EUR na osobu. Řecká vláda se může snažit sebevíc, i kdyby opravdu dělala všechno pro záchranu, jedna taková informace dokáže zničit naprosto všechno.
Slovenská strana podmiňuje souhlas s finanční pomocí splněním určitých podmínek. Tou nejzávažnější z nich je, spoluúčast soukromých věřitelů na pomoci. Jenomže to v praxi znamená restrukturalizaci dluhu, jinak řečeno řízený bankrot. Co znamená, byť jen částečný odpis pohledávek, pro většinu velkých evropských bank (dokonce i některých centrálních a ECB), si můžete domyslet sami. Chtělo by se mi říct, konečně. Alespoň se vzduch vyčistí, pár měsíců bude sice těžko, ale začne se znovu a líp. Jenomže bankéři se obvykle tak snadno nevzdávají. No uvidíme. Příští dny hodně napoví. Jestli Euro umře, nebo se podaří udržet Evropu v agónii…
Dovolil bych si popřát slovenským vyjednávačům mnoho úspěchů a trpělivosti při prosazování zájmů občanů proti zájmům bankéřů. Snad na to budou mít dostatek „diplomatické“ síly.
Tfuj, tfuj, tfuj.
Budou to mít těžké…
