Včera večer se Slovenská národná rada stala na pár hodin středem Evropy. A to díky souboji malé skupinky spravedlivých, něco podobného, jako biblický David proti, obrazně řečeno, Goliáši – Evropské unii.
aktuality.sk
Kdo byl ve skutečném příběhu tím dobrým a kdo tím zlým, není snad nutno připomínat.
A nutno hned od počátku dodat, že to byl souboj nerovný. Poslanci druhé největší slovenské vládní strany „Sloboda a solidarita“ se rozhodli dostát svým závazkům vůči vlastním voličům a nepodpořit návrh představitelů Eurozóny o navýšení Eurovalu (ESFS). Pro ty, kteří nevědí, oč se jedná, přijetím (schválením) tohoto opatření by dostala evropská komise společně s Evropskou centralní bankou volné ruce k rozšíření záchranného fondu eurozóny pro problémové členy a to až do výše 700 miliard EUR. Dokonce se píše i o tom, že by prostředky z tohoto fondu mohly být použity i k případné záchraně problémových soukromých subjektů, především bank.
A nutno dodat, že Slovensko by celé toto divadlo stálo nepředstavitelných 10% jejich HDP. Pro lepší představu, je to asi tolik, jako by po České republice někdo chtěl 148 miliard...
Důležitou skutečností celého plánu je, kde na takový, údajně ušlechtilý plán vzít peníze.
Vytisknout. Nebo jste čekali něco jiného. Ach pardon. V dnešní době virtuálních finančních transakcí už není nutno zatěžovat se ani touto zbytečností. Prostě na správné klávesnici naťukáte libovolné číslo a řadu nul, nejlépe tolik, kolik se vejde…
Poslanci strany Sloboda a solidarita (SaS) v čele s panem Richardem Sulíkem se postavili celé Eurozóně. Lépe řečeno, využili jedné z posledních demokratických institucí, které Unie, potažmo Eurozóna díky Lisabonské smlouvě, ještě nabízí. A nutno také dodat, že pravděpodobně celkem zbytečně. Už dnes se veřejně diskutuje o dalším, předem dohodnutém hlasování, kdy již o názory poslanců SaS vůbec nepůjde. Zbylí členové, v tuto chvíli bývalé koalice, rukou společnou s opozicí, tedy sociálnědemokratickou stranou Smer Roberta Fica už se dávno dohodli, že příště zvýšení Eurovalu prosadí. Paní Radičová sice docela rozumně argumentovala tím, že být členem Eurozóny neznamená pouze čerpat výhody v časech dobrých, je nutno také plnit své závazky v časech zlých. S tím by se dalo vcelku souhlasit, je ale v takovém případě nutno alespoň někde na konci tunelu, vidět pověstné světýlko nějakého zlepšení.
A v tomto zase naopak chápu pana Sulíka. Ten tunel je černá díra a žádné světýlko není.
O to více si cením charakterových vlastností poslanců strany SaS, že byli ochotni neprodat ideály, na nichž stojí jejich politika, neprodat hlasy svých voličů za politickou kariéru. I přes téměř stoprocentní jistotu, že ničeho nedosáhnou, protože jiní už dávno rozhodli. Na Slovensku se bude hlasovat znovu. A znovu. A třeba ještě jednou, když to bude potřeba. A když to přesto nebude stačit, tak se to prostě udělá i bez Slovenského souhlasu…
Někdo rozhodl, že budeme řešit problémy stejnými metodami, které tyto problémy způsobily a ještě se budeme tvářit, že to pomáhá…
A to je demokracie a svoboda po evropsku.
Richard Sulík pro Slovensko miliony EUR velmi pravděpodobně nezachrání. Navíc, opravdovým ideálům obětoval vládní posty pro svou stranu. Nepolitikařil. A to vše jen proto, aby dostál tomu, co slíbil svým voličům.
Klobouk dolů, takových politiků je dnes zoufale málo…
