Dravci kolem sebe už zase pomalu krouží. Zatím je to jen takový rituální tanec, obchází kolem sebe a nesměle zkouší, co vše si mohou dovolit. Jen občas udělají nějaký testovací výpad, jak asi zareaguje protivník, občas obranný úskok, to vše zatím v relativním klidu, přestože už dávno ve střehu.
Souboj dravců, dinosaurů, o kterém ještě před několika měsíci nebylo ani slechu. Souboj, který pomalu začíná. Všichni dobře vědí, že nemohou spoléhat na nikoho jiného, než na sebe. I ti, kteří spolu ještě donedávna spolupracovali při dělení kořisti, se od sebe dnes drží dál. Jde o příliš mnoho.
Největší monstrum je ten oranžový. Není nejrychlejší, ani nejobratnější, ale je určitě nejmohutnější. A je si toho vědom. Když se zapře o své nohy, nic s ním nehne. A velmi bedlivě sleduje své dva největší soupeře. Modrého a fialového, kteří ač ne tak silní, umí při lovu a dokonce při hájení svého teritoria spolupracovat. A to jim dává také ohromnou sílu. Navíc, když se k nim posledně přidala i ta bleděmodrá ještěrka…
Oranžový už to kdysi pocítil na vlastní kůži. Sám by taky potřeboval někoho, s kým by se mohl spojit, ale kromě toho tlustého, zapáchajícího, červeného mrchožrouta, tady není nikdo jiný, dostatečně silný.
Jo, před časem tady byli i další. Zelený, taková malá, zákeřná zrůdička a černý, ale ten už je příliš starý. Jenomže ti při posledních soubojích o kořist a teritorium skoro umřeli. Černého dokonce málem zahubil jeho vlastní potomek, fialový, který velmi rychle vyrostl doslova z krve vlastní matky.
Černý ale i přes své stáří neumřel. Lízal si rány a odpočíval. Skryt opodál, je opět připraven lovit…
Do úrodného údolí míří slibná kořist. Po každých čtyřech obdobích přijde třináct obrovských, vypasených stád a je potřeba se na lov pořádně připravit. Každý z dravců chce mít před začítkem co nejlepší pozici, každý chce z kořisti pro sebe urvat co nejvíc. Až když to náhodou někdy vypadá nerozhodně, raději si ustoupí a kořist rozdělí. Ale to pouze, jakmile už není jiná možnost, na počátku je vždy nelítostný boj. A poslední dobou, jak jsou stáda kořisti menší a menší, nabírá na zákeřnosti…
Modrý dostal před pár týdny těžkou ránu, aniž by tušil od koho. Instinktivně se ohlédl po nejsilnějším protivníkovi. A zaútočil. Výpad do slabin a zásah. Velmi bolestivé, ale nic, co by oranžového mohlo podstatněji ohrozit. Ještě se vzpamatovával z první rány, když přišel druhý útok, tentokrát byl ale připraven. Úhyb a žádná velká škoda. Ale dostal se do defenzívy a to nevypadá moc dobře, přestože je stále ze všech nejsilnější…
Fialový vyčkává, protože sám nemá na velký souboj dost sil. Snad až se ostatní trochu oslabí. On je takový trochu zvláštní, občas modrému pomáhá, občas ho drápne. Obzvlášť, když jde o dělení kořisti.
A pořád je tady ještě ta malá bleděmodrá ještěrka. Také chtěla svůj díl kořisti, jenomže před časem ji ti silnější zcela jednoznačně dali najevo, že s ní se o kořist rozhodně dělit nebudou. Je oslabená, ponížená, ale taky mršťná, má velmi dobrý zrak a umí toho využít. Zaútočila zezadu na modrého a zmizela. Jen tak lehce, na víc už nemá. Stačilo to na odvedení pozornosti, zbytek bude muset oranžový zvládnout sám…
Jenomže oranžový je těžkopádný, na protiúder se připravuje dlouho, nemůže spoléhat na moment překvapení. A navíc, ta první rána do slabin bolí a krvácí. Takto bude souboj i lov mnohem těžší, než by si přál…
…fialový, ač v bezpečné vzdálenosti, právě zařval bolestí…
…červený mrchožrout opodál v klidu požírá hnijící zbytky a roste…
Souboj dinosaurů pokračuje a kořisti asi nezbyde nic jiného, než toto divadlo pozorně sledovat a fandit. A doufat, že dravci budou mít tentokrát dostatek sil, aby se zničili navzájem. Pak možná bude mít i kořist odvahu, aby se zbylým, vysíleným monstrům postavila.
Nic lepšího by nás nemohlo potkat…
