Pohled z druhé strany břeclavské barikády.

Stejně jako mnoho jiných jsem i já nemalou měrou přispěl do celostátní diskuze na téma zraněného Petra z Břeclavi. A protože se situace změnila z hodiny na hodinu a ze solidární občanské společnosti se rázem stalo stádo oslů, bylo by asi žádoucí, abych se také za sebe vyjádřil.

Klukovina nebo strach, to už bude asi v tuto chvíli jedno. Stoprocentně jsem si ale jist, že nepravdivé obvinění, či chcete-li nařčení Romů, pokud bylo skutečně nepravdivé, byla opravdu pořádná hloupost.

Petro udělal obrovskou chybu, těžko říct, zda před měsícem nebo včera a upřímně, ta se s ním i s celou jeho rodinou potáhne ještě hodně dlouho. Nemůžete ale vyčítat jeho přátelům, jakmile se dozvěděli, co se stalo, že se rozhodli něco s tím udělat. Jenže malá akce spolužáků se změnila v docela vážnou demonstraci. A už to nešlo vrátit zpět.

V tuto chvíli by možná nebylo špatné zastavit a zamyslet se, proč na původní verzi o romském útoku, zareagovalo tak velké množství lidí. A proč zareagovali tak rozhořčeně.

Protože ty skutečné příčiny lidského rozhořčení tady opravdu jsou. Násilí ve společnosti roste a bohužel podílí se na tom ve velké míře také trestná činnost romské minority. A to je fakt i přesto, že tento jeden konkrétní případ je možná úplně jinak. Byl ale takovou tou poslední kapkou, která spustila lavinu dalších událostí a přinutila spoustu obyčejných spoluobčanů opustit televizní seriály, či hospodská diskuzní fóra, tedy typická česká střediska odporu a vyjít do ulic…

Na druhou stranu, ihned po zveřejnění skutečného důvodu zranění se rozpoutal doslova hon na čarodějnice. Hon na všechny, kteří si dovolili k případu říct svůj názor, poukázat na špatnosti, jež v naší společnosti jsou, na nespravedlnost sociálního systému, na nedokonalost trestního práva, častou nemohoucnost policie a úřadů, na vážné nedostatky v našem socialisticko-humanistickém výchovném systému. Na skutečné příčiny rozhořčení obyčejných lidí.

Stejně jako mnohým z nás bylo dříve vyčítáno, převážně nepravdivě, že shazujeme vinu na celé romské etnikum, jsme naopak rázem my všichni terčem kolektivní viny za cokoliv, co se za poslední měsíc stalo, či bylo vyřčeno.

Těžko mluvit za ostatní, dovolil bych si snad jen za sebe:

Napsal jsem, že násilí v naší společnosti roste a ve velké míře se na tom podílí romská kriminalita. Na tom trvám. (Nikdy jsem nikde nenapsal, že všichni Romové jsou zločinci).

Naopak, napsal jsem také, že spoustu Romů, břeclavských starousedlíků znám osobně a nedovolil bych si proti nim říct jediné křivé slovo. Ale mladí, ti jsou jiní… A na tom také trvám.

Napsal jsem také, že media v této zemi neinformují objektivně, zprávy jsou kráceny, upravovány, překrucovány, mnohdy otevřeně lžou. Na tom rovněž trvám.

Dále jsem napsal, že na ochranu romské menšiny v současnosti vystupuje několik desítek, možná set humanisticko-lidskoprávních organizací, na obranu obyčejných, slušných lidí mnohdy ani policie. Chcete s tímto tvrzením nesouhlasit?

Také jsem napsal, že úřady se nezmohou na smysluplné řešení příčin celkového úpadku občanské společnosti. Na tom také trvám.

Jedním z nejzávažnějších tvrzení, které jsem napsal bylo, že pachatelé násilných a brutálních trestných činů by měli být trestáni mnohem tvrdším způsobem, nejlépe těžkou manuální prací, místo výkonu trestu v (pro mnohé luxusním) odpočinkovém vězení. Tak na tom také trvám.

A také jsem napsal o Patrikovi, jež byl skutečně Romy napaden a k jehož skutečnému příběhu bych se bez demonstrace vůbec nedostal. V tomto případě šlo spíše o kritiku neschopnosti státní mašinerie, než o hledání něčí kolektivní viny.

A snad poslední důležité, co jsem napsal bylo, že by stát rozhodně neměl rozdávat sociální dávky lidem trestaným. A s tím také stále souhlasím.

Nikde a nikdy jsem nenapsal jediné slovo o romské kolektivní vině.

Přesto chápu, že některá má slova takto mnozí mohli pochopit. Proto se teď a tady všem poctivým a slušným Romům omlouvám.

A to i navzdory přesvědčení, že bych nemusel. Mnozí Romové před pár týdny prohlašovali, že mají strach. Možná nebyla zbytečná taková malá zkušenost, jak se asi cítí majorita na mnoha místech této země, obvykle po setmění, už hodně dlouho.

Petro tedy údajně lhal. A spustil tím vlnu událostí, které dost přesně kopírují nálady ve společnosti. Bohužel tento případ dělá medvědí službu solidaritě a soudržnosti obyčejných, slušných lidí. Protože pokud někdy v blízké budoucnosti nastane podobný, skutečný případ a někdo bude potřebovat opravdu pomoci, mnozí se k tomu postaví úplně jinak.

Takže Někdo přece jen dosáhl svého…