Tragédie, jakou moderní, civilizovaná země zažívá jen zřidkakdy potkala na počátku posledního víkendu Norsko. Jak je vůbec něco podobného možné? A dá se podobným neštěstím předejít?
Jen tak na okraj, nejsem paranoik, ale vzpomněl jsem si v této souvislosti na konspirační teorii, která se před několika týdny objevila na internetu a to dokonce i na tomto blogu. Autoři v ní předpovídali tragédii, podobnou 11-tému září, na 22. června tohoto roku. Dokonce někteří konkretizovali čas a průběh události velmi detailně. Mělo jít o rozsáhlý útok na zahajovací zápas MS žen ve fotbale v Berlíně. No, nevyšlo jim to. A to je dobře.
Samozřejmě, přestože je necelá stovka norských obětí bezesporu velká tragédie, nedá se asi srovnat s počtem obětí z 11-tého září. Přesto mě napadlo, konspirátoři předpovídali berlínský útok na 22. června. Útok v Norsku se stal 22. července. Podobnost čistě náhodná, žádná souvislost nebo se jen někdo „překlepl“ o měsíc?!?
Konečně, ono je to vlastně jedno, podstatnější je, co této události předcházelo a co bude následovat. Sám pachatel se označil za konzervativně smýšlejícího, pravicového křesťana. A útočil na letním tábože mladých sociálních demokratů. Napadá mě jen jediné. Tento člověk je naprostý šílenec a o skutečných pravicově konzervativních hodnotách neví vůbec nic, protože právě těmto idejím, které mimochodem zastávám i já, zasadil svým brutálním činem velmi citelnou ránu pod pás. A vzhledem k politické korektnosti, panující v Evropě, se z tohoto bude skutečná, pravicově orientovaná konzervativní myšlenka jen velmi pomalu a dlouho vzpamatovávat. Nebo ten člověk naopak pravici nenávidí a pak svého cíle dosáhl.
Následovat tedy velmi pravděpodobně bude hon na všechno, co se hlásí byť jen okrajově ke konzervativním, národně patriotistickým myšlenkám, založeným na ideálu křesťanství a osobní svobody. Místo toho, aby se někdo zamyslel nad skutečnou příčinou toho, proč podobné situace vůbec mohou nastat. V naší společnosti něco není v pořádku, ale nemluví se o tom. Pokud nastane problém, nikdo jej neřeší. Pod pláštíkem politické korektnosti se věci nazývají jinak, odsouvají se do pozadí a následkem toho v mnoha lidech (obvykle přímo zůčastněných) kumulují vztek, mnohdy až zoufalství z neschopnosti domoci se svých práv a tedy cokoliv změnit. A v takové nezdravé společnosti bohužel mohou (a asi i budou) vyrůstat podobní jedinci, kteří dospějí až k „bodu zlomu“ a vezmou zbraň do ruky. Je tedy bohužel z velké části vinou celospolečenského vývoje to, co se dnes děje. Paradoxně, je opět velmi pravděpodobné, že tento trend se po norských událostech spíše posílí.
A přitom by stačilo tak málo. Otevřeně mluvit o celospolečenských problémech. O problémech, které trápí obyčejné lidi, občany, kteří mnohdy velmi oprávněně pociťují příkoří. A snažit se je řešit…
Je těžké spekulovat o tom, jestli se dalo norským událostem zabránit. Pokud ale budeme před problémy utíkat, ne je řešit, je velmi pravděpodobné, že Brejvik nebude posledním tupým hovadem, které v této společnosti vyrostlo…
