Představte si zemi, kde žije svobodný, svéprávný člověk. Žije v rodině se ženou, spolu vychovávají dvě děti, bydlí v domku, na který si vzali půjčku a do jisté míry je tento svobodný člověk schopen ten svůj dům i rodinu ochránit, protože má smysl pro zodpovědnost a pořídil si velkého psa.
Navíc ví, že v zemi, kde žije, existují zákony, které jej ochrání, jakmile mu přeleze plot zloděj a on na něj toho psa pustí. Chodí do práce, kterou si našel sám, chvíli to trvalo, ale protože je samostatný a nechtěl sedět s rukama v klíně, tak se to podařilo. Z počátku to nebylo jednoduché, vždyť nikdo Vám zadarmo nic nedá. A i když nedělá to, co si v životě přál, umí tak slušně uživit sebe i rodinu. Peněz sice není nazbyt, ale to asi nikde a trocha skromnosti a pokory neuškodí, utužuje to charakter. Naštěstí žije v zemi, kde se platí jen opravdu nízké daně, takže zbyde dost na to aby sebe a svou rodinu zabezpečil tak, jak nejlépe uzná za vhodné. Splácí malý dům a protože má smysl pro zodpovědnost, pořídil si k půjčce také pojištění na dům, pojištění proti neschopnosti splácet a taky životní pojistku. Co kdyby se náhodou opravdu něco stalo. Člověka může srazit auto, může přijít o práci nebo nedejbože vyhořet a co potom rodina… Ví, že žije v zemi, kde jsou sice velmi nízké daně, ale také v zemi, kde nikdo nikomu nic zadarmo nedá a nikdo se o nikoho nepostará, pokud to opravdu nepotřebuje. Se ženou vychovávají dvě děti, museli sice pár let počkat, oba vydělávat a šetřit, ale zvládlo se to, děti pomalu odrůstají, žena už také zase chodí do práce a i když to nebylo vždycky růžové, ani jednoho z nich by vůbec nenapadlo přemýšlet o tom, jít někam na úřad natáhnout ruku. Oba jsou hrdí na to, že to zvládají sami, můžou se jeden na druhého spolehnout. Mají pár společných, podobně smýšlejících přátel, občas s nimi jezdí na dovolenou a když někdo z nich potřebuje pomoct, nikdo nezaváhá, protože přeci lidi si mají pomáhat. A hlavně nikdo nikdy neví, kdy by mohl podobnou pomoc potřebovat sám.
Představte si druhou zemi, kde žije svobodný, svéprávný člověk. Bydlí v pronajaté garsonce, jelikož už patnáct let čeká na přidělení obecního bytu. Když byl mladší, chtěl si pořídit vlastní dům, ale z toho, co vydělá, mu stát vezme skoro polovinu na daních a z toho zbytku bylo těžko něco ušetřit. Tehdy žil se ženou a když si spočítali, jak dlouho by museli šetřit na vlastní, vzdali to a zažádali si o přidělení bytu na úřadě. Zatím bydleli v pronájmu a čekali. Mezitím je dvakrát vykradli. Poprvé se nestalo nic, tak si pořídili psa. Podruhé pes pokousal zloděje, ten byl druhý den na ulici a náš človíček dostal podmínku za ublížení na zdraví. Časem si pořídili potomka a začalo běhání po úřadech. Vyběhat porodné, mateřskou, ono to sice stálo za to, ale peníze se rozkutálely a žena musela hledat práci, pro potomka školku, protože jeden plat na slušné živobytí nestačil, zvláště když se musel platit nájem. Jenže najít práci není jen tak, práce je málo. Zaměstnavatelé nevezmou nikoho navíc, protože musí každému zaměstnanci platit vysokou minimální mzdu, k tomu šíleně vysoké odvody státu. Daně, sociální, zdravotní… A když už tu práci někdo má, tak musí makat za dva, aby se zaměstnavateli „vyplatil“. Práce se nenašla a tak začal kolotoč běhání po úřadech. Sociálka, příspěvky na toto, tamto, každá koruna, kterou stát pustí je dobrá. Nakonec žena s dítětem utekla, údajně těžko žít s někým, na koho se nedá spolehnout, bez perspektivy, že se někdy něco zlepší. Přátele nejsou, každý si hledí svého, všichni mají svých starostí dost, není čas starat se o ostatní nebo nedejbože pomáhat. Ať se postará stát, peněz na to vybírá dost… A tak onen svobodný, svéprávný člověk sedí v garsonce, chlastá, platí alimenty a přemýšlí, kde udělal chybu…
Levicový a pravicový stát a hlavně, to, kde chcete žít Vy, si k těmto dvěma odstavečkům doplňte sami.
