Než jsme vstoupili do EU, měla Česká republika, stejně jako další státy, velmi propracovaný systém vybírání dovozního cla i z evropských zemí. Říkalo se tomu (a možná dodnes říká) ekonomická ochrana státu. Nicméně jde o obyčejný Protekcionismus.
Stát se tímto způsobem snaží chránit vlastní výrobce a producenty před zahraničními. Z ceny dovezeného zboží je povinnost zaplatit státu clo, díky čemuž se zvýší cena a toto zboží je znevýhodněno proti podobnému zboží tuzemskému. Až potud by to byla určitě činnost chvályhodná, dokud se ale nepodíváte na problém také z druhé strany. Ostatní státy z našeho zboží táké vybírají clo. Stejně tak, jak je zahraniční zboží díky clu znevýhodněno u nás, je naše zboží znevýhodněno v zahraničí. V konečném důsledku tedy naši výrobci musí snížit vývozní ceny, aby byli konkurenceschopní jinde a naopak, pokud si chcete koupit u nás zahraniční zboží, prostě zaplatíte víc.
Veškerá snaha státu tedy vychází naprázdno. Tuzemští výrobci mají sice malou drobnou výhodu na vlastním trhu, na ostatních trzích ale naopak ztrácejí. Je to dle mého jeden z nejklasičtějších příkladů toho, že stát a politici, by do ekonomických záležitostí neměli mluvit raději vůbec.
V prvopočátcích vznikající Evropské unie bylo jedním z nejdůležitějších cílů odstranění celních bariér a vytvoření evropské zóny volného obchodu. Dnes v EU clo neplatíme, chtělo by se tedy říct, podařilo se, ale ani v tomto případě to tak jednoduché není.
Naši eurobyrokrati vymysleli velmi propracovaný systém dotací, tedy toho, co dříve existovalo v mnohem menší míře a týkalo se prakticky výhradně zemědělství. Přičemž dotace mají úplně stejný efekt, jako výše uvedené clo. Jen se všechno tváří a jmenuje jinak.
Clo je znevýhodněním jednoho zboží před druhým, dotace je naopak zvýhodněním jednoho před druhým. Výsledek je stejný, jen dříve stát peníze vybíral, dnes vyplácí.
Nejhorší je, že i v tomto případě musí existovat někdo, kdo bude určovat, komu dotace ano a komu ne. Tedy Úředník s obrovskou mocí a neskutečně velkým korupčním potenciálem.
Eurobyrokrati navíc celý systém dovedli k dokonalosti (tedy samozřejmě z jejich pohledu) a vše centralizovali. Výsledkem je, že všichni členové EU platí relativně velké částky do společné pokladny, ze které se v prvé řadě zaplatí unijní byrokratický mechanismus, který mimochodem poněkolikáté neprošel auditem vlastního hospodaření a až posleze jsou zbylé prostředky přerozdělovány zpět jednotlivým státům. Ale také ne jen tak.
Jednou ze zajímavých myšlenek, která zmátla opravdu velké množství lidí je, tzv. solidarita s méně rozvinutými zeměmi EU.
Vyspělejší členové „jakože“ budou přispívat víc, méně rozvinutí, alespoň určitou dobu, budou „jakože“ dostávat víc. Vše pod ušlechtilou myšlenkou pomoci našim hospodářsky slabším partnerům vybudovat infrastrukturu, ekonomické zázemí a jánevímcoještě.
Přehlédnu nyní, jakým způsobem se s dotacemi hospodaří, vidíme to denně kolem sebe a napsáno o tom bylo už víc než dost. Další důležitou věcí je, že z dotací je nutno zaplatit také byrokratický aparát v jednotlivých státech. Třetí je to, že jsou dotace rozdělovány výhradně na základě čísi vůle a samozřejmě ten, kdo na dotace dosáhne, je bez jakéhokoliv přičinění zvýhodněn proti komukoliv jinému, kdo se musí obejít bez dotací. A to je normální prasárna.
Jako jeden z hezkých příkladů může sloužit projekt na výstavbu jisté nové pekárny ve Východních Čechách. No, pekárna, spíše továrna na chleba. Projekt má být dotován z peněz EU a v odůvodnění je mimo jiné psáno cosi o zlepšení dostupnosti základních potravin spotřebitelům, zvýšení konkurenčního prostředí a tudíž snížení cen pečiva. Chvályhodné? Ani náhodou. To se to konkuruje, když není potřeba investovat ani korunu ze svého, či splácet bankovní úvěry. Jak k tomu příjdou ostatní pekaři v regionu, kteří roky poctivě pracují, něco vybudovali, prosadili se na trhu a nikdo jim na to nedal ani pětník? Nemluvě o tom, že pokud nová továrna na pečivo skutečně vznikne, bude v podstatě částečně financována ze zaplacených daní samotných pekařů, které nakonec zničí.
Dřívější systém dovozních cel alespoň zvýhodňoval tuzemské producenty před zahraničními. Ale systém dotací evidentně zvýhodňuje vyvolené podnikavce, před poctivými podnikateli. Typická evropská „podpora drobného podnikání“. A stejné je to v různých obměnách u všech dotací.
Ne. Je mi líto, ale v Evropě zóna volného obchodu není a nikdy nebyla. Eurobyrokrati jen vše zařídili trochu jinak, přičemž si spousta lidí stále myslí, že dotace jsou prospěšná věc a pomáhají nám vybudovat a postavit projekty, na které bychom jinak neměli.
Ano, častečně by to mohla být pravda, mnoho projektů by nevzniklo. Obávám se ale, že z jiného důvodu. Ne proto, že bychom na ně neměli, spíše proto, že na blbosti nikdo rozumný vlastní peníze nedá. Smysluplnost mnohých projektů vidíme všichni stále častěji kolem sebe. Předražené cyklostezky kam nikdo nejezdí, sjezdovky v oblastech, kde je sníh 35 dnů v roce, soukromé hotely a rekreační centra bez hostů, rekonstrukce hejtmanských zámků, bioplynové stanice, jejichž životnost je plánována přesně na dobu potřebnou k získání dotace a ani o den víc, školící a jazykové agentury, které vznikly jen proto, aby mohly firmy utrácet unijní peníze na zbytečné školení svých zaměstnanců a spousty dalších.
Vše to naprosto jasně vypovídá o smysluplnosti přerozdělovacího hospodářství. Dotace jsou špatné, stejně jako cla. Každý rok má ČR možnost vyčerpat z fondů EU určitou částku, tak mnozí dělají vše pro to, abychom vyčerpali co nejvíc, i kdyby se tady měly stavět třeba rozhledny uprostřed údolí. A vymyli nám mozky tak dokonale, že nikoho ani nenapadne zamyslet se nad tím, kde se ty peníze vzaly. Povinně je zaplatili v daních lidé a firmy, kteří by je dokázali investovat mnohem rozumněji.
Jenomže to bychom spoustu úředníků nepotřebovali, že?
P.S. A zemědělské dotace, to je supertéma na úplně jiný článek…
(psáno pro eportal.cz)
