Je důchodová reforma kočkopes?

Padl mi do oka jeden nedávný článek, ve kterém pan premiér Nečas označil v současnosti navrhovanou důchodovou reformu pojmem „kočkopes“. Sympatický novotvar. Podstata tohoto sdělení bohužel už tak sympatická není.

A jelikož jsem čerstvý čtyřicátník, občas už mi myšlenky o případném důchodu také proběhnou hlavou. Teda, jestli se toho dožiju.  A tak jsem si ve volné chvilce zase jednou sedl k netu a pokusil se o tom něco zjistit. Nemám v úmyslu tady nudit a rozebírat jednotlivé návrhy, ať už vládní, koaliční, opoziční, mimoparlamentní, odborářské, bylo by toho moc a pochybuju, že by to někdo vůbec dočetl do konce.

Dovolil bych si ale předložit jeden vlastní návrh. Protože jak jsem zjistil, některé reformní návrhy obsahují i zajímavé myšlenky a pokud by si s tím dal někdo tu práci a zkombinoval je, mohlo by to být docela zajímavé a možná by se ani DPH zvyšovat nemusela…

Většina návrhů se shoduje v tom, že za pár desítek let velmi pravděpodobně nebude možné ze státního průběžného systému vyplácet na jednotlivé důchody víc než nějakých 30 – 35% aktuální  průměrné mzdy. Jak tuto sitaci řešit? Například umožněním výběru či kombinacemi následujících možností.

1. Pilíř: Co takhle postupně snižovat výši státního průběžného důchodu opravdu až na těch 30% (postupně v horizontu 40-ti let pro ty, kteří budou do důchodu teprve odcházet). V kombinaci s prodloužením věku odchodu do důchodu (a bez toho to bohužel asi nepůjde) to docela vychází. A k tomu za každé dítě dejme tomu 5% navíc. Netvrdím, že by právě toto bylo tou nejlepší motivací mít děti, ale je to spravedlivé. Ti, co děti mají, nezpochybnitelně udělali pro budoucí důchody mnohem víc než ti, kteří děti nemají.
2. Pilíř: Důchodové pojištění. Toto už tady máme, těžko sice říct, jestli to funguje dobře, dle mého je na hodnocení ještě brzy. Moc bych do toho nezasahoval. Přestože jako pravicově smýšlející člověk jsem docela proti státem dotovanému důchodovému pojištění, jelikož je mírně řečeno diskriminační. Tj. stát daňově zvýhodňuje ty občany, kteří si pojištění platí. Ale budiž. Pokud bude zákonem omezena maximální výše odpočtu daně, dá se s tím počítat.
3. Pilíř: Důchodové fondy. Musí být výhradně dobrovolné, s možností vystoupení. Je mezi námi spousta těch, kteří děti nechtějí nebo nemohou mít a těm bych důchodové fondy jako alternativu klidně nabídl. Samozřejmě ostatním, když na to budou mít, také. A nechal bych vše na tržním hospodářství. Pokud budou fondy zaměstnávat schopné lidi, budou určitě také schopni přesvědčit dostatek potencionálních klientů. Mnoho lidí namítá riziko vytunelování, dovolil bych si oponovat. Pokud budou fondy dobrovolné a Vy máte strach o své peníze, do fondů prostě nic nedávejte. A vše bych podpořil zákonnou povinností pojištění vkladů (a možná i výnosů) klientů, něco podobného jako dnes musí mít banky. Minimální výše vkladu, aby se výnosy z fondů vůbec vyplatily, je otázka, kterou bych s dovolením přenechal odborníkům.

A kde na ten první pilíř vzít? Dnes odvádíme na důchody 28% své mzdy. Stejně jako by mohly být státní důchody v horizontu 40-ti let snižovány, mohou být v časovém rozpětí 40-ti let snižovány také odvody, dejme tomu až na 23% (0,125% ročně). Totéž u procentuálního zvýhodnění na děti. Navrhovaných 40 let zohledňuje to, aby se zvýšená odvodová zátěž rozložila na co největší množství lidí, tudíž byla co nejmenší pro jednotlivce. Stejně by to mělo být přepočitatelné na dobu 20-ti let. Myslím si ale, že dvě generace (40 let) jsou lepší. Jisté prostředky navíc by do systému přitekly od zaměstnanců, jejichž věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat rychleji, než snižování pojištění. Jak jsem zmínil, asi se tomu nevyhneme. A je tady ještě jedna možnost, jak přispět na důchody. A nyní bych si dovolil citovat návrh pana Petra Macha, předsedy Strany svobodných občanů, doufám, že nebude mít nic proti. Zrušme devátou třídu Základní školy. Stejně jako prohlašuje on, i já mám za sebou pouze osm tříd a necítím se nijak ochuzen. Výsledkem bude téměř jedna generace ekonomicky aktivních lidí, většina z nich přispívajících do systému. Souhrně by se dalo říct, čím delší čas Vám tedy do důchodu zbývá, tím méně zaplatíte, posléze ale také od státu méně dostanete. Ale zase na druhou stranu, tím více času máte na to, abyste si dobrovolně vybrali některou z dalších variant a zabezpečili se sami. A dovolil bych si poznamenat, uvedené tři pilíře nejsou jediné možnosti, jak se na stáří zabezpečit. Můžete být pohodlní, nic neřešit a peníze dát fondům, nebo vymýšlet jiné, mnohdy lepší varianty. My jsme například před pár lety koupili domek a docela počítáme s tím, že v důchodu, pokud by byly finanční potíže, prostě domek prodáme, koupíme mnohem menší byt a s tím co zbyde, to nějak zvládneme. A pokud po nás něco zůstane, ještě uděláme radost dětem, až budou dědit. Věřím že najdete i Vy spoustu dalších možností.

Nejsem makroekonom, možná, když si to přečte někdo, kdo tomu opravdu rozumí, tak to rozcupuje na kousky. Spíše bych si dovolil nazvat to nesmělým pokusem, jak navrhnout důchodovou reformu tak, aby byla sociálně citlivá, vzala v potaz demografické změny, přidala lidem větší možnost svobodné volby (jak naložit se svými vydělanými penězi) a přitom to nestálo státní kasu víc, než je únosné a nutné. Prostě si myslím, že to jde líp, než navrhuje vláda.

Nejdůležitější ale je, aby si mladší generace byly schopny uvědomit, že o podstatnou část svých důchodů se budou muset postarat sami. Ne tak jako je to dnes. Stát už to za nás sám všechno zařídit nezvládne, protože současný systém je bohužel asi opravdu neudržitelný. Na druhou stranu, je tady obrovská, svobodná příležitost, mít konečně šanci se svými vydělanými penězi naložit dle vlastního uvážení. A to podle mého za úvahu stojí...