Je asi zbytečné připomínat multikulturní memento z jihofrancouzkého Toulouse. Když jsem viděl na netu fotku zavražděné malé, blonďaté, usměvavé holčičky, sevřelo se mi hrdlo.
www.telegraph.co.uk
Protože jednu takovou mám doma. A když jsem si představil, jak bych se asi cítil, kdyby se něco podobného stalo jí, hlavou mi proběhlo nesčetně různých pocitů a myšlenek, ale ani jedna příjemná.
Když vstávám ráno do práce a nahlédnu do její postele, obvykle na mě vykoukne střapaté, plavovlasé sluníčko, na rozdíl ode mě naprosto dokonale vyspané a usměvavé. Oči, které se těší na každý další den, na všechno nové, co ji zase čeká. Úsměv, který se změní v kulomet, když třeba jedeme autem ze školky a ona mi prostě musí předvést, že se naučila počítat do pěti set. V hlavě z toho hučí, ale mám radost s ní. Když přijedu z dlouhé cesty, ona se rozběhne radostí štěněte a s válečným pokřikem „tatííííí!!!“, mi skočí kolem krku. Nic moc, dostat takovým patnáctikilovým projektilem, ale obejmu ji a…
poslouchám kulomet...
Ale jsou taky okamžiky, kdy je nutno pomoct utřít slzičky nad odřeným kolenem, povznést se nad pokreslenou stěnou v kuchyni, či plnou předsíní písku z nevytřepaných tenisek.
A takových okamžiků, které už dnes vyplňují můj svět je nesčetně a nevyměnil bych je za nic na světě. Příroda to vymyslela dobře, krev není voda, proto mnohdy rodiče dělají nepochopitelné věci, aby chránili své děti. Neumím si představit, co bych dělal já, kdybych o to všechno přišel.
Ano, svět není dokonalý, může se stát cokoliv, od autonehody až po nevímco. Je spousta těch, kteří něco podobného zažili na vlastní kůži a mohli by vyprávět. Člověk těžko něco zmůže proti spiknutí osudu. Jenomže možná právě proto bychom měli udělat všechno, aby podobných případů bylo co nejméně. Chránit nejen samotné děti, ale také práva těchto dětí. Byť si někdo může myslet, že v tomto případě už je pozdě.
V Toulouse jeden šílený náboženský fanatik, krom jiných, doslova popravil malé plavovlasé děvčátko. Těžko říct, jestli se tomu dalo zabránit, těžko říct, jak velký podíl na činu má nepovedené multikulturní začleňování, těžko říct, jak velký podíl na tom má naše slavné vnucování demokracie ostatním a ještě těžší je odhadnout, zda a jak dlouho ten parchant přežije. Pokud se ale dočká soudu, v tomto případě bych já sám za sebe navrhoval trest „pomalého umírání“ (Prosím, neplést s trestem smrti). A nejde tady jen o akt obyčejné lidské pomsty. Můžete se mnou nesouhlasit, můžete mé názory odsuzovat, je mi to jedno, tento jedinec si nic jiného nezaslouží.
Za svítání opatrně pověsit a nechat být. Věřte, že to může trvat dlouho, než se začne stmívat před očima. A když už to bude hodně zlé, sundat. Druhý den ráno znovu. A opakovat tak dlouho, dokud nebude s pláčem klečet na kolenou a škemrat o život. Pak teprve pětikilové okovy na nohy a na doživotí do kamenolomu. To by mělo poskytnout dostatek času k přemýšlení, co udělal špatně.
Jenomže to by bylo možné pouze ve společnosti, která chrání malé blonďaté holčičky, ne ve společnosti, která upřednostňuje práva zločinců.
Mnozí namítnou, takový trest už ale život dívence nevrátí, nemůžeme se přece snížit na úroveň padouchů a trestat utrpení utrpením, my jsme přece civilizovaní lidé. Nesouhlasím. Civilizovaných lidí je čím dál míň a to i v civilizovaném světě. Pokud se nesnížíme na jejich úroveň, alespoň v podobných případech, budou se nám za pár let se zakrvácenýma rukama smát.
Naopak, věřte, že si mnoho podobných ksindlů své činy rozmyslí, pokud budou vědět, co je čeká… Konkrétně v tomto případě se jednalo o muslimského fanatika, pro něhož je smrt vysvobozením. Tak je naopak potřeba dopřát mu trochu toho, co zažily jeho oběti a to jeho vysvobození co nejvíce oddálit…
Za zločin trest, ne pohodlný zaopatřovací ústav. Který mimochodem platí z daní i rodiče té dívenky.
Pokud naše civilizace neukáže, že se umí bránit, za pár let dopadne stejně jako Římská říše. Převálcují nás brutální barbaři.
Pokud neodpovíme na násilí silou, budeme vyhubeni, stejně jako mnoho jiných přírodních druhů.
Naše civilizace nevyrostla na falešném humanismu, bohužel na něj možná vyhyne...
