Co je víc, 15% ze sta nebo 32% z ničeho?

Narazil jsem na jeden starší článek, kde v byl diskuzi uveden zajímavý příspěvek. Jakýsi rozhořčený občan psal, že je vrchol nespravedlnosti, když někdo, kdo má plat 50-tis. měsíčně, platí stejné daně jako on, který má jen 16-tis.

Jaká je ta rovná daň nespravedlnost. Až po určité chvíli mi došlo, že spousta lidí mezi námi asi doopravdy nechápe skutečnou podstatu tohoto způsobu zdanění. Rovná daň neznamená, že všichni budou platit stejnou částku peněz, ale že bude všem vyměřeno stejných, dejme tomu 15%, z jejich hrubého příjmu. Předpokládám, že tento blog obvykle čtou lidé relativně inteligentní a vzdělaní, přesto bych si dovolil připomenout: 15% z 50-tis. = 7 500,-; 15% ze 16-tis. = 2 400,-. A pro úplnou názornost, 15% ze 120-tis. = 18 000,- (opomeňme protentokrát daňové zvýhodnění na poplatníka). Přemýšlel jsem, proč tuto jednoduchou skutečnost někdo nevysvětlil polopatisticky opravdu všem, i těm méně vzdělaným. Možná bylo předpokládáno, že v zemi, kde je od 17. století povinná školní docházka (nebo by alespoň měla být), je jednoduchá formulace dostačující. Ale asi není. Nebo je politicky přijatelnější určitá míra nevědomosti…

Navázal bych tedy od této úvahy zpět k nadpisu:

Co je víc 15% ze sta nebo 32% z ničeho?

A bohužel, jednoduchá matematika na to nestačí. Představte si, že jste úspěšný, poctivý podnikatel, majitel menší firmy. Zaměstnáváte patnáct lidí, vcelku spokojených, jelikož dostávají za svou poctivou práci poctivou mzdu, v příjemném prostředí a mají Vás docela rádi, protože jste se k nim vždy choval fér. A snaží se, protože by o dobré místo neradi přišli. Téměř ideální symbióza. Platíte daně, řekněme 15% ze zisku, 15% ze mzdy každého zaměstnance, k tomu nějaké to sociální, zdravotní, firma prosperuje, všichni mají klidné spaní. A pak přijde ČSSD se svým návrhem progresivního zdanění. „Zvedneme daně bohatým“, hurá…

Ale to jste bohužel v tuto chvíli i vy.

Spočítáte si to a zjistíte, že za nových podmínek už tak dobře prosperovat rozhodně nebudete nebo ještě pravděpodobněji, budete muset začít šetřit a to hodně. Rozdělíte si práci, kterou firma dělá, tu lukrativní si necháte, tu méně výdělečnou zrušíte. Ale to už nebudete potřebovat tolik zaměstnanců, že? Osm si jich necháte, zbytek na pracák, co se dá dělat. Mimochodem, možná někteří víte, jak dobře se pracuje ve firmě, kde hrozí propouštění anebo už se propouští… Jenomže Vaší firmě to nestačí, je třeba šetřit dále. Takže, příští rok žádné nové investice, technika, zásoby na minimum, zvýšení platů pro lidi, ne, nic nebude. Topit a svítit se bude jen v zimě a v pracovní době a běda, jestli si účetní koupí kancelářské sponky aniž byste o tom věděl.  A za ušetřené peníze (kam jste založil to tel. číslo, nikdy jste si nemyslel, že ho budete potřebovat) si zaplatíte daňového poradce. On je sice nekřesťansky drahý, ale oproti tomu, co po Vás chce stát, je to nic. A takový daňový kouzelník přečaruje účetnictví tak, že prachy zůstanou doma a účto bude „křišťálově čisté“. V džungli našich zákonů nic nemožného. (pro ty, kteří stále nepochopili, stát dostane naprosté minimum). A pokud ani to nepomůže, převedete firmu za hranice a nemusí to být ani žádný daňový ráj, možná bude stačit Slovensko. Lidi jsou tam pracovití, daně průhlednější a pokud si otevřete firmu někde, kde mají vyšší nezaměstnanost, možná i nějaká ta dotace kápne… (pro ty, kteří ještě stále nepochopili, stát nedostane vůbec nic a ještě bude mít patnáct, kdysi poctivých, hladových krků na krku, nepočítám-li rodinné příslušníky)… A tak končí pohádka o tom, jak progresivní zdanění přineslo do státní kasy víc peněz.

Výše psaný příběh je samozřejmě vymyšlený a asi taky trochu přehnaný. Vše jen pro lepší představu, jak to asi s námi myslí oranžoví ekonomičtí géniové.