Bude Řecko propastí nebo hrobem Evropy.

Současná Evropa je na okraji obrovské díry. A už i ti nejzarytější eurooptimisté přiznávají, že pád nás velmi pravděpodobně nemine. V historii už na tom byla podobně mizerně vícekrát, zatím se z toho naštěstí vždy vzpamatovala.

Dosud ale nikdy Evropu nevedlo takové stádo, jako dnes. Odpusťte mi ten výraz, ale výstižnější jsem skutečně nenašel. Před pár dny, v nedělních OVM, slovenský ministr financí pan Mikloš pronesl jednu větu, se kterou sice názorově nesouhlasím, dalo by se ale vcelku souhlasit s tím, že je vcelku reálná.

Pokud se Evropa, potažmo Eurozóna, nepokusí vybudováním eurovalu zachránit ekonomiky krachujících států, bude to mít dalekosáhlé důsledky a to nejen na samotné zúčastněné státy, ale naprosto na všechny bez rozdílu. Je hloupost myslet si, že krach Řecka, případně dalších států, se nás nijak nedotkne.

Ano, s tím se dá souhlasit. Dotkne se nás to citelně a to čím později, tím víc. Nejsem si tedy ani zdaleka jist, je-li nejlepším řešením současné situace další přilévání peněz do ekonomického cedníku.

Představme si hypoteticky, co by se stalo, kdyby Řecko zkrachovalo už na jaře minulého roku. Vše by bylo pravděpodobně provázeno velkými problémy na celoevropském bankovním trhu. Jednotlivé vlády států eurozóny (a nejen té) by v dané době pravděpodobně byly nuceny použít veškeré dostupné finanční prostředky na sanaci bank, případně dalších investičních subjektů (osobně jsem kategoricky proti takovým krokům, je ovšem nutno uznat, že krachem bank a důchodových fondů by velké procento poctivých lidí, střadatelů, střední třídy, přišlo o své úspory). Přesně ty finanční prostředky, které byly a jsou o rok, rok a půl později, použity na vytvoření záchranných balíků a eurovalu. Těžko dnes polemizovat, kolik by skutečný krach, nejlépe provázený vystoupením bankrotujících států z Eurozóny stál peněz. Zda by to bylo více, či méně , než to, co stála a bude stát současná záchranná europolitika. Můj názor je, že by to bylo pravděpodobně podstatně levnější. Už třeba jen proto, že spoustu ztrát by musely odepsat samotné banky. Ne vše by bylo nutno zachraňovat financemi státních pokladen.

Co ale považuji za nejdůležitější, dnes už bychom byli zhruba rok za horizontem těch nejdramatičtějších událostí a jsem přesvědčen, že celá Evropa by již byla na startu solidního vzestupu. Včetně Řecka a Irska.

Místo toho představitelé Eurozóny utopili stovky miliard EUR v Egejském moři, Řecko je na tom daleko hůř, než kdykoliv předtím a samotná Evropa má vyhlídky do budoucna daleko černější, než před dvěma lety…

Pak si v televizi poslechnu laureáta Nobelovy ceny za ekonomii, jak erudovaně plácá o tom, že je potřeba více daní, více peněz do rozpočtů, více regulací, více přerozdělování… Tedy přesně to, co Evropu do problémů dostalo.

A nevím jestli mám brečet, řvát nebo se šíleně smát, protože už jsem se doopravdy zbláznil…

Ne nezbláznil. Jen s hrůzou zjišťuju, že selský rozum už z politiky naprosto vymizel. A kam nás taková politika dovede, bude-li to jenom díra, ze které se časem vyhrabeme nebo to bude hrob, bůh suď…