Až budou volby, budu se ptát (2. díl)

Nejen kriminalita je problémem dnešní společnosti. Další z otázek, na něž bych chtěl znát odpovědi od našich politiků je: Jak si představujete školství a výchovu mládeže?

(rodina-finance.cz)

Protože systém českého vzdělávání je v posledních letech vším možným, jen ne systematickým vzděláváním. Říká se mi to těžce, ale i ti komunisti před třiceti lety měli něco, co dávalo smysl. Pamětníci možná vzpomenou, že na každé základní škole byl jeden z pedagogů pověřen funkcí „výchovný poradce“. Přes podivnost názvu se jednalo o věc docela důležitou, poradce při výběru budoucího studijního oboru, tedy případného zaměstnání.

Máme dnes něco podobného co by alespoň vzdáleně plnilo podobnou funkci?

Obávám se, že ne. A přitom je bohužel stále nezpochybnitelnou pravdou, že o osudu mladého člověka se rozhoduje obvykle už při výběru vhodné střední školy. V době mého mládí to byl právě výchovný poradce, který dokázal poradit, ukázat, navrhnout, která škola by byla pro každého jednotlivce nejvhodnější. Případně několik možností aby si každý mohl vybrat. A nestyděli se tehdy ještě dětem (ale vlastně i jejich rodičům) říkat i nepopulární věci, případně poradit.

Mnohdy se podařilo přesvědčit třeba o tom, že například kluk, který vyhrává soutěže s dřevěnými modely letadel, bude v životě pravděpodobně mnohem šťastnější jako profík v nějaké stolařské dílně, třeba i umělecké, než jako podprůměrný doktor. A to jen jestli vůbec dostuduje, protože prospěch je spíše průměr. A i rodiče by měli brát ohled na zájmy dítěte spíše, než na vlastní, často nenaplněné sny.

Nic takového v dnešním chaotickém školství není a proto se budu ptát, co s tím vážení politici chcete dělat?

Učňovské obory a to bohužel i ty, které jsou v dnešní době stále perspektivní, jsou rušeny a místo nich nám roste počet všeobecných středních a vysokých škol. Děti si nevybírají vzdělání podle toho, co by chtěli v budoucnu dělat (tedy čím by se chtěli živit), ale podle školy samotné, podle toho, co by se jim chtělo studovat. Myšlenka možná ušlechtilá, každý by si přece rád splnil své sny, opomíná ale jeden podstatný fakt.

Nikdo dnes nepotřebuje tolik marketingových, všeobecně správních, IT, či PR specialistů, kolik jich naše školy chrlí. A čerstvě vystudovaný manager bez praxe je taky pro pracovní trh málo.

Obvykle tito lidé, pokud si skutečně práci najít chtějí, začínají na pozicích, kde by střední škola stačila bohatě. Obvykle posléze také přichází frustrace z toho, že v oboru, který studovali, nenajdou uplatnění.

Výsledek můžeme vidět například ve Španělsku. Obrovská nezaměstnanost mezi mladými, relativně vzdělanými lidmi. A k čemu jim vysokoškolské diplomy jsou?

Největším problémem dnešního školství ale není výše uvedený odklon od praktických oborů. Mnohem horší je, že naše školství dětem poskytne jisté (dle mého nedostačující) znalosti, ale pro praktický život je nepřipraví, až na výjímky, vůbec. Naše školství neučí mládež samostatnosti,smyslu pro zodpovědnost, spíše naopak. Školy jsou placeny nikoliv podle výsledků, ale podle počtu studentů. Aby škola dostala co nejvíce peněz, vedení je obvykle ochotno udělat cokoliv, aby studentů měli dost. Lákají je, starají se o ně, hýčkají je, slibují…

Co to udělá s člověkem ve věku nejdůležitějšího a nejbouřlivějšího osobního vývoje si doplňte sami. Samostatnosti a smyslu pro osobní zodpovědnost, tedy toho, čeho by se mladí v tomto věku měli učit nejvíce, to rozhodně nepřidá. Reálně to znamená, že mnoho oborů středních a vysokých škol je dostupných bez přijímacích zkoušek i pro ty, kteří na to prostě nemají. Nebo taky nechtějí mít. Jednoduchým příkladem budiž opravný termín letošních státních maturit.

Více než 15-tis. studentů, kteří nebyli úspěšní v prvním termínu, se k druhému vůbec nedostavilo. Dost to vypovídá o smyslu pro zodpovědnost této generace.

A výsledek? Když tito mladí lidé dostudují, jedno jestli nakonec úspěšně, či ne, jsou vhozeni do drsné životní reality a obvykle udělají jediné. Zajdou na úřad práce, protože postarat se o sebe neumí…

A tak bych se rád našich politiků příště zeptal, co s tímto chtějí dělat?

A neberu předvolební hesla jako, zajistíme dostupnost vzdělání pro všechny, chudé i bohaté. Tedy jinými slovy zdarma. Výsledek takové politiky vidíme dnes. Máme přibližně dvaapůlkrát více středních a vysokých škol než před dvaceti lety, kvalita mizerná a všichni chtějí všechno zadarmo.

Nesouhlasím ani s plošným zavedením školného. Rámcově je školné dobrý nápad, ale pokud bude zavedeno bez dalších podmínek a souvislostí, nadělá to více škody než užitku a současné problémy nevyřeší.

Pokud politik prohlásí nějaké nicneříkající politické heslo, jako například: Zvýšíme kvalitu školství na úroveň Západní Evropy, nezaslouží si volební hlas. Protože vůbec neví, o čem je řeč. Jednak je tohle proces na více než jedno volební období, tudíž politikovi věřit nelze, jednak kvalita západoevropského školství upadá podobně, jako naše. Nevím, je-li tedy rozumné, chtít se vyrovnat někomu, kdo trpí stejnými problémy, jako my.

A pokud politik, či politická strana nebude mít reformu našeho školství na jednom z předních míst volebního programu vůbec, stojí za hod volebního lístku do jiné nádoby, než je urna…

Mám-li být objektivní, současný ministr školství má za sebou pár světlých okamžiků a před sebou pár dobrých nápadů, které situaci pravděpodobně trochu zlepší. Přesto, dokud budou naše školství provázet projekty, jako například státní maturity za pět miliard a to i přesto, že by byly realizovatelné i za zlomek této ceny (v minulosti už to tady bylo a fungovalo), ani současný ministr nemůže dostat lepší hodnocení než 3 mínus.

Bohužel, opět jsme u té nejdůležitější otázky. Žádná současná větší politická strana žádné systémové řešení nenabízí. Bude vůbec z čeho vybírat?