Pokud se sociopat, člověk bez svědomí a studu, dostane do vrcholových pater společnosti, je zle. To je situace extrémně nebezpečná a společnosti může jít o přežití. Hrůza pomyslet, že by se takový člověk stal třeba premiérem.
Nejprve je nutno říci, že sociopat není člověk nemocný. Sociopatie není nemoc, neléčí se to medikamenty ani není třeba sociopata zavírat do polstrovaných místností.
Na druhou stranu může být sociopat velmi nebezpečný, a je proto dobré jej rozpoznat a izolovat od slušné společnosti, především od jakékoli formy moci. Tu totiž téměř s jistotou zneužije.
Je možné sociopata poznat? Jak se takový sociopat chová?
Především dokáže být velmi okouzlující. Zvláště v počátcích setkání, na začátku situace, se umí chovat velmi mile. Třeba když začíná nějaký rozhovor v televizi, tak je sociopat usměvavý, až laskavý. Počátečním okouzlujícím chováním dokáže mnoho lidí oklamat.
Aby byl sociopat úspěšný, nesmí mu chybět povrchní osobní kouzlo. Bez toho by se neprosadil. Dále už můžeme jen shrnout, že typickými rysy a projevy sociopata jsou lež, absence svědomí, extrémní egocentrismus, chorobná touha po moci a potřeba nadřazenosti, neschopnost spolupráce, lhostejnost k citům, pocitům a osudům jiných lidí a téměř absolutní účelovost jeho jednání. Slušnost považuje sociopat za slabost.
K lidem se chová výhradně účelově. Kdo s ním souhlasí, může mu sloužit (sociopat nemá spolupracovníky, jen slouhy), kdo s ním nesouhlasí, je nepřítel. Běžným projevem jeho ega je nadřazené chování.
Účelovost jednání sociopata je extrémní. Ve chvílích, kdy něčeho potřebuje dosáhnout, dokáže být milý, přátelský a velmi přesvědčivý. Jakmile toho dosáhne, nastoupí absolutní lhostejnost k potřebám druhé strany. Pokud jej chce někdo žádat o nápravu, připomene mu jeho odpovědnost nebo dokonce vytkne chyby, stává se sociopat v lepším případě hluchým a slepým, v tom horším a častějším se v něm probudí běs. Co si to dovolují?
Typickým projevem je u sociopata také nedostatek až absence studu. Je-li např. přistižen při lži, neváhá vinit jiné, je agresivní a arogantní. Lež je pro něj běžným nástrojem k dosahování vlastních cílů. Lže nebo mlží o vlastní minulosti, bagatelizuje vlastní chyby a prohřešky, na které se již přišlo, zatajuje vše, co se mu nehodí. Vytáčí se, překrucuje, zneužívá situace, a to vše s drzou samozřejmostí. Vytváří dojem, že jeho jednání je přece správné a korektní.
Své nepřátele (to jsou všichni, kdo s ním nesouhlasí nebo po něm něco vyžadují, např. odpovědnost) se snaží ponížit, porazit, rozdrtit. Pomlouvá je, špiní a neuzná na nich nic dobrého. Proč? Protože nejsou s ním, protože ohrožují jeho postavení, protože neuznávají jeho nadřazenost.
Sociopata na něco upozorňovat, chtít po něm, aby se zodpovídal, aby dokonce přiznal chyby? Jako když píchnete do vosího hnízda. V těchto situacích je dobré dívat se především na sociopatovu řeč těla. Ta jej vždy prozradí. Podle osobnostního typu jsou dva hlavní způsoby chování sociopata v těchto situacích. První je ledově klidný, chová se urážlivě, jeho projev je výsměšný a sarkastický. Druhý typ řve, nadává a uráží hrubými slovy, je vulgární a těžko se kontroluje. Pokud je k dispozici záznam vytočeného sociopata, pak nejlepším studijním materiálem je sledování jeho projevu bez zvuku. Zážitek.
Inteligence sociopatů je samozřejmě velmi různá, ale vždy jsou vybaveni vysokou mírou sociální inteligence. V rozhovorech sociopat dokáže často pronášet téměř nesmyslné věty. Neodpovídá na otázky, uhýbá, útočí a rád přeskakuje k zcela jiným tématům. Jeho projev může být nesourodý, bezobsažný, ale vždy je přesvědčivý. Teprve doslovný přepis záznamu sociopatova spontánního projevu prokáže, jaké přemety a přeskoky v řeči dělá, jak ubohý je jeho verbální projev.
Kulturu člověka poznáte podle toho, jak mluví, když jej nikdo neslyší. Sociopat vykazuje hraniční extrémy chování v situacích, kdy je pod kontrolou okolí, a když pod kontrolou okolí není. Dokáže být příjemný a chovat se konstruktivně před kamerami televizí, aby krátce poté mluvil s despektem a pohrdáním o lidech, kteří pro něj pracují nebo, s kterými je v jednom týmu. Bez sebemenší známky studu, když si myslí, že jej nikdo neslyší, uráží v hovorech se svými nohsledy lidi, s kterými se před malou chvílí poplácával po ramenou.
Sociopata bychom mohli popisovat hodiny a stále bychom s ohromením objevovali další projevy jeho poškozené osobnosti. Na závěr je dobré se zamyslet, zda je sociopatie společensky nebezpečná či nikoli. Odpověď není zcela jednoznačná.
Problém nenastává, když má člověk některé sociopatické rysy. To je naopak celkem běžné, zvláště u lidí ve vysokých řídících pozicích. Možná je trocha té sociopatie k vládnutí či řízení organizací, nebo i k zvládání některých krizových situací potřebná. Taková částečná míra sociopatie není společensky nebezpečná.
Problém nastane, pokud jedinec naplňuje většinu znaků sociopata a dostane se mu do rukou velká moc. Dá se pak hovořit o osobnosti hraniční, o sociopatovi, který vše a všechny kolem sebe využívá k svému prospěchu. Takoví bývají mafiánští bossové, násilníci, ale i podvodníci, kteří klidně oberou staříka a ještě ho zmlátí. Pokud se takový sociopat bez svědomí a studu dostane do vrcholových pater společnosti, je zle. To je situace extrémně nebezpečná a lidem či společnosti může jít o přežití.
Kdyby došlo na nejhorší, a takový člověk se stal třeba prezidentem, mocným ministrem nebo premiérem, může být ohrožena demokracie i naše svoboda na dlouhá léta do budoucna.
Zdroje (výběr): Psychology Today: How to Spot a Sociopath; Koukolík Fr.: Mocenská posedlost, Karolinum,
Praha 2011; vlastní pozorování i sebereflexe.
Doporučené studijní materiály:
