Sluníčkáři všech zemí, spletli jste se! Jarek není xenofob, je to ryzí multikulturalista.

Tvůrčí osobnosti to mají těžké. Lidé často jejich výroky nebo výtvory nepochopí a interpretují je po svém. Zvláště s humorem, nadsázkou a ironií bývá problém. Mohli bychom si o těch nechápavých říkat, že jsou hloupí, nebo že to jsou maloměšťáci či pokrytci, ale oni to nemají snadné. Představte si, že jste člověk bez nadhledu, bez smyslu pro humor či máte trochu omezené obzory. Jak se pak máte orientovat, jak máte vědět, kdy to ten zatracený umělec myslí vážně, a kdy si dělá bohapustou legraci.

Třeba s takovým Jarkem Nohavicou se lidé natrápí. Zazpívá si popěvek, asi proto, aby popularizoval polozapomenutou melodii z šedesátých let, a oni aby se rozhodovali, jestli je to dobře nebo špatně. Jasně, copak takhle se chová populární osobnost? Oni mají Jarka rádi a on jim udělá tohle! Čert aby se v tom vyznal. A tak je lepší vyslovit odsudek až zhnusení. Arabovi oči vydlabu, no to si přece ten Nohavica nemůže dovolovat!

Přitom je to tak jednoduché. Jarek Nohavica už dávno vyjevil a potvrdil svůj postoj. Jarek má lidi rád, a to bez rozdílu barvy pleti či vyznání. Podal o tom jasný a nezpochybnitelný důkaz ve svých písních (nejméně v jedné). Už dávno, v době, kdy o vítání uprchlíků, multikulti a podpoře islámu nebylo ani vidu ani slechu, Jarek se vyslovil jasně a veřejně. Nebál se a vyznal se ze své lásky k lidem jiné barvy pleti. Jako předvoj sluníček klidně zpíval, že miluje černošku, která mu shrnovala předkožku. A šel ještě dál a podpořil i islám, když zpíval, že miloval muslimku, jež mu ho kouřila jak dýmku.

Statečný člověk, a tak nepochopen. Lidé, sluníčkáři, vzpamatujte se! Panu Nohavicovi se omluvte a jděte do sebe.

P.S. Jarku, promiň!