Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Jeden pořádá soukromou oslavu za státní peníze, druhý neslaví a myslí na jiné. Uhodnete, kdo je kdo?
----------------------------------------
Netrpím velkým respektem vůči formálním autoritám. To, že má někdo nějakou, byť vrcholovou funkci, není podle mého důvodem, abych si toho člověka nějak mimořádně cenil či k němu cítil větší úctu. Lidí si vážím ne pro to, čím jsou, ale pro to, jací jsou. Není přece důležité, jestli je to prezident či papež, ale jak se chová.
Z posledních dní máme takové hezké srovnání dvou lidí ve vrcholové pozici. Papež František i prezident Zeman oslavili výročí nástupu do funkce. V tom jsou si podobni. Dále však podobnost chybí.
Papež František se svým rokem ve funkci nijak nezabývá a nechlubí. Pokud mu výročí bylo připomenuto, pak je odbyl tím, že se bude modlit za chudé a potřebné tohoto světa a bude na ně myslet. Oslavy se nekonaly, skromnost a pokora jsou tím, co z takového postoje můžeme číst.
To prezident Zeman je jiný kalibr. Uspořádal si hradní oslavu, na kterou pozval více než 200 lidí. Pozváni byli především jeho příznivci, tedy ti, kteří se zasloužili o jeho zvolení. Zjevně nešlo o státnický akt, ale o soukromou oslavičku. Bez ostychu prezidentův mluvčí přiznal, že je to placeno z prostředků daňových poplatníků.
Na mysl se neodbytně dere otázka, zda se to smí? Opravdu si může státem placený úředník či funkcionář za státní peníze pořádat soukromé oslavy? Co na to státní zastupitelství či policie? Co na to Transparency International?
Pro mne osobně je závěr jasný. Máme to špatné. Zatímco jinde může vládnout slušnost, pokora a skromnost, na pražském hradě vládne buranství a samolibost.
Radomil Bábek www.radomilbabek.cz
