Pozor! Pohádka není vhodná pro naivní dospělé, kteří ještě věří v nadpřirozené bytosti, jako jsou vodník, čert, sociální stát, hodný odborářský předák, chytrá ministryně sociálních věcí a další. Dětem nečíst, bály by se dospět.
---------------------------------------------
Hezky se usaďte a buďte tiše. Začínáme.
Mezi lidmi žijí tvorové, kterým se říká sudičky. Ty hodné přejí lidem dobrým dobré a zlým zlé, tedy každému, co zaslouží. Ty zlé sudičky pak přejí všechno nejhorší právě lidem dobrým, takovým, kteří se snaží, pracují, starají se o jiné a chtějí něčeho dosáhnout.
Jedna taková zlá sudička se jmenuje Tředula. Jednou se Tředula rozhodla, že lidem opět uškodí a vymyslela si pro ně ošklivou nemoc, Minimální Mzdu. Tředula byla navíc pěkně záludná a pokrytecká, a tak se tvářila, jako by lidem přinášela něco moc dobrého. Ale opak byl pravdou. Ona to nedělala pro lidi, ona to dělal pro Vrchnost, protože právě Vrchnost se na Minimální Mzdu moc těšila. Ostatně, Tředula vždycky držela s Vrchností proti lidem. A tak i o ošklivé nemoci s divným jménem Minimální Mzda vykládala Tředula, jak to bude dobré pro lidi, a zatím z toho těžil hlavně Stát.
Ten Stát, to byl takový nenažraný otesánek, kterého si pěstovala Vrchnost, aby jí pomáhal ovládat lidi. Otesánek Stát byl věčně hladový a lidé jej museli pro tu Vrchnost vykrmovat. Jediné, čím mohli lidé Stát krmit, byly peníze. Lidé sypali Státu peníze do chřtánu, a čím více mu jich dávali, tím více jich chtěl. Stát byl nenažranější a nenažranější. Vrchnost samozřejmě pořád vykládala lidem, jak se budou mít dobře, když budou Stát pořádně krmit, ale co myslíte, že lidé z těch peněz měli, když Stát peníze sežral a strávil? Ano, ano, nebylo to nic pěkného...
A tak Stát kynul a nafukoval se a byl větší a větší. Časem se Stát tak nadmul, že pro lidi už nezůstávalo skoro žádné místo k životu. Stát mohl všechno, lidé nemohli nic, Vrchnost o všem rozhodovala, a lidé podle toho měli žít. Vrchnost se Státem a s Tředulou se na lidi umlouvali stále více. Tředula se dokonce začala kamarádit i s Nejvyšším Pokladníkem, a to už bylo moc divné. Vrchní Úředník, Hlavní Policajt, Sedlák Družstevník, Kněžna Kvo-Kvo-Kvóty, prostě všichni z Vrchnosti začali vymýšlet další a další způsoby, jak dostat od lidí ještě více peněz a jak lidem ještě více znepříjemnit život. Vrchnost se prostě rozhodla, že udělá z lidí Lid.
A to už bylo i na lidi příliš. Lidé nechtěli být Lidem, protože lidé mají rozum, zatímco Lid je úplně hloupý. Lidé si všeho začali všímat, začali si o tom povídat, psát a začali se sdružovat. Stále více lidí vidělo Vrchnost i Stát takové, jací byli doopravdy, a ne takové, za jaké se jen vydávali. Nějakou dobu to trvalo, protože lidé jsou trochu pomalí, ale jednou to všem, nebo skoro všem, došlo a pak se Vrchnost musela poroučet.
Zazvonil zvonec, a pokud by to tak nedopadlo, tak by to byl konec.
