Může být svobodné rozhodnutí trestáno? Lze prosazovat dobro zlem? Nekalé prostředky = nekalé cíle? Normální život jde dál, pracujeme, podnikáme, vyrábíme, nakupujeme, bavíme se, sportujeme. Ale musíme být ostražití, zkusí to zase.
Válka na Ukrajině, ruská agrese proti svobodné zemi zastínila vše, čím jsme se dosud zabývali. Jistě, normální život jde dál, pracujeme, podnikáme, vyrábíme, nakupujeme, bavíme se, sportujeme. Jedna oblast našeho předválečného života se ale zcela vytratila – covid. Do 23. února téma číslo jedna, všude přítomné informace o počtech nakažených, výzvy k očkování, a dokonce stále uměle vytvářený narativ, že očkovaní jsou ti odpovědní, zatímco neočkovaní jsou přinejlepším podezřelí, pokud to vůbec nejsou viníci nákazy.
Ve dnech, kdy se slušným lidem otevírá kudla v kapse nad drzostí a brutalitou Rusů, se zdá být zbytečné zamýšlet se nad očkováním a všem kolem něj. Jsem přesvědčen, že to však je nutné, protože tlaky na očkování, manipulace a lži kolem něj, mají hodně společného i s válkou na Ukrajině. Jsou možná částí vysvětlení toho, proč se papaláši z EU nebyli schopni postavit Rusku, proč nechali tuhle hliněnou ekonomiku tak vyrůst, proč to nechali dojít až k válce. Klíčem je jejich zahledění do sebe, jejich touha a potřeba ovládat vlastní lidi, občany vlastních zemí, a vedle toho dělat kšefty klidně i s nepřátelským Ruskem.
Podívejme se tedy na to, co očkování, a především vše kolem něj, vypovídá o naší společnosti.
Je očkování prospěšné? Osobně se domnívám, že, i přes velkou míru výhrad a výjimek, prospěšné je. Jiné je to však s jeho prosazováním, s aktivitami a nátlakem ve prospěch očkování. Z tohoto pohledu můžeme na vše kolem očkování (nikoli na očkování samotné) nahlížet prostřednictvím tří společenských jevů: svobody volby, incentivů volby, a cílů a zájmů, které jsou příčinou ovlivnění volby.
V titulku jsem označil prosazování očkování za sociální experiment. Významově je však prosazování očkování, tvrdé, nekompromisní, provázené nátlakem či odměňováním, především snahou, pokusem změnit společnost, ovládnout ji.
V souvislosti se způsobem, formou a prostředky prosazování očkování proti covidu je možné formulovat tři axiomy, které celou problematiku rámují. Osobně všechny tři výroky za axiomy považuji, protože, pokud bychom kterýkoli z nich zpochybnili, pak bychom tím zpochybnili základy svobodné společnosti a přirozených vztahů a zákonitostí v ní.
Axiom první: Každý jedinec má právo svobodně se rozhodnout, každý má právo rozhodovat o svém zdraví. Každý jedinec má právo „dobro“ přijmout či odmítnout. To je základní princip svobody.
Pozn.: Pokud je očkování dobrovolné, je porušením principu svobodné volby, je-li volba pro odměňována, a volba proti trestána. Pak si snadno představíme, že zanedlouho budou občané odměněni za to, že volili tu správnou stranu a trestáni za volbu nesprávné strany. Že je to přehnané, že si to neumíme představit? Ale to jsme si ještě před rokem taky neuměli představit, že by nás stát mohl nutit k očkování, či že by mohli být diskriminováni lidé, kteří se svobodně rozhodli očkování odmítnout.
Axiom druhý: Nelze dobro prosazovat špatnými prostředky. Nelze ve prospěch dobra lhát, manipulovat, mlžit, zatajovat informace či dokonce pod hrozbou sankcí k dobru nutit. Tím dobro přestává být dobrem.
Pozn.: Lhaní, překrucování, zatajování informací či jejich výběrové podávání jsou ryze propagandistické a totalitní praktiky. Osoby, které takové nástroje používají, nelze považovat za dobré, nelze je mít za lidi s dobrými úmysly, nejsou to lidé čestní, rovní a spravedliví. Zároveň je nutné uvědomit si fakt, že osoby, které pro prosazení čehokoli, i když to nazývají dobrem, používají takových nekalých a špinavých prostředků, pohrdají občany, mají je za nesvéprávnou masu a cítí se být občanům nadřazeni.
Axiom třetí: Pokud je něco prosazováno nekalými prostředky, jsou téměř jistě na pozadí nekalé cíle a zájmy.
Pozn.: Peníze a moc jsou komplementárně propojeny – první znamená druhé, druhé přináší první. Mohou-li být peníze a moc byť jen možným motivem nekalého jednání, násilného prosazování čehokoliv či manipulace společností, pak je téměř jisté, že tím motivem jsou. A pokud se o moci a penězích nemluví, jejich forma či toky jsou skrývány a vytváří se dojem, jako by věc žádné peníze nestála a žádnou moc nevytvářela, pak je jisté, že právě pro moc a peníze jsou nekalé prostředky používány.
Závěr: Zdá se, že většina společnosti, většina občanů tři popsané axiomy nevnímá a podvědomě, či dokonce vědomě, ignoruje jejich důležitost. To je na pováženou, protože, pokud většina společnosti podlehne propagandě, pokud pro většinu společnosti jsou pohodlí, tzv. klid na práci či zábava většími hodnotami než svoboda volby a vlastní práva, pak je svoboda jedinců i celé společnosti vážně ohrožena. Je třeba si uvědomit, že totalitní režimy nevznikají tvrdým tlakem na občany, pomocí represí, ale korumpováním většiny. Občanům jsou za požadované chování či volby nabídnuty kvazi výhody, a pro ty, kteří nespolupracují, pak nevýhody a sankce. Paradoxem je, že všechny tzv. výhody či práva, která občané svou poslušností „získají“, jim stejně po právu náleží. Velká část občanů si tento paradox časem uvědomí, ale tito lidé už většinou nemohou přiznat, že se nechali nachytat, že naletěli propagandě, a tak žijí ve vnitřním konfliktu zájmů.
Covidová panika i nátlak na očkování a veškerý narativ kolem něj se ukázaly jako zcela prázdné a nicotné. Jen přišla skutečná krize, a po covidu a očkování ani pes neštěkne. Měli bychom však být velmi ostražití a neměli bychom zapomenout, co se s námi pokusili politici, úředníci a farmaceutické společnosti udělat, jak se pokusili nás ovládnout. Teď, v době válečné krize, se zdá být naše společnost v pořádku. Covid skončil, zapomeňte. Ale co přijde potom? Zase se většina nechá zmanipulovat a klidně rezignuje na svobodu, a to ve jménu zcela vybájených cílů?
Neodbytně se mi na závěr vnucuje otázka: Jsme ještě jako společnost schopni zastavit destrukci svobody, zastavit to nenápadné, „plyšové“ zotročení občanů? Jsme ještě před pádem do totality, nebo jsme už vstoupili na kluzký svah?
