Obrana vlasti a národa, boj za svobodu a proti utlačovatelům, jsou úctyhodné. Je čest být tím, kdo se postaví totalitě a agresi.
Před črtyřiasedmdesáti lety oznamovali nacisté útok na Heydricha. Použili slova „byl spáchán atentát“.
Slovo „spáchat“ má zjevně negativní konotaci a má označovat čin zlý, zavrženíhodný. Je pochopitelné, že taková slova používali nacisté. Je ovšem stejně pochopitelné, že to od nich, jako mnoho jiného, později převzali českoslovenští komunisté. Protože jsem ročník 1961, slýchal jsem celé své dětství, že čeští vojáci a odbojáři spáchali atentát na nacistickou zrůdu, která stála v čele industriální likvidace židů.
Jako dítě jsem cítil zvláštní rozpor: Parašutisté a jejich statečný boj v kryptě kostela – to pro mne bylo velké hrdinství. A přitom jsem kolem sebe slyšel a četl, že snad měli udělat něco zlého, že něco „spáchali“! Dnes, jako zralý člověk, tvrdím, že Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem nic nespáchali. Naopak, tím, že zabili Reinharda Heydricha, vykonali velký a záslužný čin. Odstranili nacistu, který byl architektem vyvražďování evropských židů, potrestali nacistického pohlavára, který plánoval „vyčištění českého prostoru“.
Jan Kubiš a Josef Gabčík, a Opálka, Hrubý, Švarc, Bublík, Valčík, Bartoš, Potůček a další parašutisté, a samozřejmě také čeští odbojáři, jako byli Fafkovi, Novákovi, Moravcovi, Zelenka, Frolík a mnoho a mnoho dalších – to všechno byli hrdinové. Byli to hrdinové a bojovali za naši svobodu. Postavili se proti útlaku a totalitě.
Dnes i díky nim žijeme v svobodné zemi. Můžeme svobodně mluvit a psát, můžeme cestovat, můžeme svobodně vyznávat víru i politické názory. Neměli bychom však zapomínat, že svoboda není samozřejmá. Musí se na ni myslet, musí se pro ni stále něco dělat.
Nezapomínejme na svou nedávnou minulost. I dnes musíme zvažovat, zda máme hájit své hranice, zda máme obhajovat svobodu, zda máme být vlastenci či nikoli. Inspirujme se slovy, která bývají vytesána na pomnících padlým:
Mrtvým čest a slávu – živým odpovědnost.
