Obraz "devadesátek" je společenským fenoménem. Někdo je má za chaos a zločinné bujení, jiný za nejsvobodnější dobu, kterou jsme zažili. Já se kloním k obrazu svobody.
Vlivem ČT se začíná ve společnosti debatovat o tom, jaké vlastně byly ty devadesátky. Viděno prizmatem seriálů o vraždách a podvodech, o mafiích a podvádějících podnikatelích, to vypadá, jako by devadesátky byly něco jako válečná zóna. Není to pravda. (mimochodem, právě podnikatelé byli tehdy nejčastějšími obětmi zločinů)
V devadesátkách, jako při každém jiném společenském, a to rychlém, uvolnění, došlo k vyvření mnoha defektních jevů. Organizovaný zločin, nepoctivé jednání, dokonce nárůst násilí (vraždy, únosy). To však je jen špička ledovce, je to to nejviditelnější, je to ošklivý nátěr na době. Sama doba, devadesátky, však byla jednoznačně nejsvobodnějším obdobím, jaké jsme zažili. Síla státu se zmenšila, moc úřadů a úředníků se výrazně omezila. Začali jsme svodně žít - cestovat, sdružovat se, mluvit a psát, ale především, začali jsme podnikat. A podnikání, to na státu nezávislé, je nejsilnějším signálem svobody.
Bohužel, postupně se stát začal znovu rozpínat a úředníci se přihlásili o svou moc. A tak dnes, třicet let od změny režimu, žijeme ve společnosti, která se příliš neliší od té socialistické, které jsme se tak těžce zbavovali.
Dokážeme se znovu toho socialismu zbavit? Nebo nám to bude zase trvat čtyřicet let?
