Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi

Téměř každé opatření vlády zrušil některý ze stupňů českých soudů. Ale vždy zbytečně a marně. Glosa o české realitě aneb pár vět o zneužití moci a právním nihilismu.  

Vláda jede podle osvědčeného schématu. V době koronakrize se totiž naučila, že nemusí nic zdůvodňovat a prokazovat. Bez důkazů potřebnosti, bez vědecky podložených faktů nám přikazuje chodit zároveň po několika různých cestách. Roušky v továrnách a respirátory na ulici, v parcích a v obchodech. Musíme dodržovat dvoumetrové odstupy, ale neplatí to v hromadné dopravě. Studenti se mohou jít podívat na fotbal, ale nesmí chodit do školy, ke kadeřnici s testem, k lékaři testu netřeba, kontroly hostů na restauračních zahrádkách policií a hygienou, ale v hypermarketech ne, protože to by se obchodním řetězcům nelíbilo.

Svou mocenskou zvůli vláda nejvíce prokázala ve vztahu k malým podnikatelům a živnostníkům ve službách, obchodu, gastru, cestovním ruchu a kultuře. Těm vypnula podnikání bez jediného důkazu o tom, že to pomáhá, případně, komu to pomáhá.
Téměř každé opatření vlády zrušil některý ze stupňů českých soudů. Ale vždy zbytečně a marně. Soudy rozhodovaly s velkým zpožděním a s velkým pochopením pro vládu. Soudy byly navíc vůči vládě vždy velmi vstřícné – pokaždé jí daly čas na nápravu (představa, že soud dá podnikateli čas na nápravu, je absurdní!). Ministři pak buď rozhodnutí soudů ignorovali, nebo v mezidobí vyhlásili cosi jiného. Sice to bylo za pár týdnů prohlášeno opět za nelegální, ale všichni jsme to museli nějaký čas, navíc pod pohrůžkou vysokých pokut, dodržovat. To ostatně, jen tak mimoděk, veřejně potvrdil i současný ministr zdravotnictví, jako svou/vládní oficiální strategii. Jak řekl pan Arenberger, „kdybychom měli jednat podle práva, tak bychom museli otevřít všechno“. A to se mu nechce, protože to by nad námi ztratili tu moc, kterou si už rok budují, že. Vláda s námi prostě hraje takovou hru na právní nihilismus.
To vše je možno nahlížet ze dvou úhlů. Za prvé, máme vládu, která vědomě porušuje zákony naší země, a která dokonce ignoruje soudní rozhodnutí. Máme vládu, která ani po jasném upozornění soudem nejeví snahu o nápravu svého jednání. To je drzost a lze to je jistě nazvat zneužitím moci. Za druhé, máme soudy, které opakovaně nacházejí v jednání vlády pochybení a místo odsouzení a trestu ji opakovaně dávají čas na opravu chyb. To samozřejmě irituje všechny podnikatele a živnostníky. Úřady téže vlády, kterou soudy tak chrání, totiž za každé pochybení okamžitě podnikatele pokutují a kriminalizují. Zdá se, že si před zákonem nejsme rovni.
Podnikatelské odbory nezákonné jednání vlády podrobně monitorují. Podrobně zaznamenáváme i opětovnou soudní benevolenci vůči vládě. Podnikatelské odbory budou vyžadovat, aby se soudy a úřady chovaly i k chybujícím podnikatelům a živnostníkům tak, jako nyní k vládě. Rčení, co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi, nemá v jedenadvacátém století žádné opodstatnění. Žádný úřad, včetně ministerstva, totiž neřídí „knížepán“, který si může dělat, co se mu zamane.