Chci registr zaměstnanců a uchazečů o práci!

Mám lidi rád. A aby to tak zůstalo, měl bych asi přestat vést výběrové pohovory. Tam se totiž ze mne stává misantrop.

--------------------------------------------------

Vždy, když vedu výběrové rozhovory, tak u mne výrazně klesá láska a úcta k lidem. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale až si přečtete statistiku, možná mi dáte za pravdu, že stav zaměstnanců, a především stav uchazečů o zaměstnání je v Česku tristní.

Předně mám dojem, že Češi a Češky, abych byl genderově korektní (to je strašně důležité!), neumí číst. Do inzerátu napíšete, že uchazeč má mít nejméně 3 roky zkušeností v oboru, a oni se Vám hlásí absolventi, lidé z jiných oborů či úplní začátečníci jako na běžícím páse.

Nebo je moc hezké, když uchazečka neví, kde je. Tím myslím, pro mne jinak nepředstavitelnou situaci, že neví, v které firmě se nachází, kde to vlastně absolvuje výběrový rozhovor. A očekává, že to pochopíme, vždyť přece poslala své CV na více míst, tak kdo by si to pamatoval!

Další báječnou sortou jsou uchazeči, kteří jsou vybráni k osobnímu setkání, dostanou pozvánku, potvrdí účast a potom bez omluvy či oznámení prostě nepřijdou. Základy slušnosti? Ohledy k času toho druhého? To se přece čeká jen od zaměstnavatele. Ten má povinnosti. Uchazeč, zaměstnanec, ten má práva!

Nerad používám ve veřejném prostoru hrubé výrazy, ale lezou mi ti lidé krkem. Navrhuji zřídit registr zaměstnanců a uchazečů! To aby si každý zaměstnavatel mohl přečíst, jak se dotyčný uchazeč choval v předchozím místě a že například již třikrát bez omluvy nedorazil k výběrovému pohovoru nebo že na pohovor chodí zásadně nepřipraven atd. atd.

Většině lidí se můj návrh nebude líbit. Ale proč? Vždyť by přece postihl jen ty nezodpovědné, líné a vychytralé. Možná namítnete, že je to zneužitelné. Podívejme se na to z druhé strany. Když nějaká firma poškodí své zaměstnance (nebo to alespoň zaměstnanec tvrdí), zachová se k nim nepěkně, většinou se to dostane do médií. Celé jméno firmy, s jejím sídlem, jmény majitelů či manažerů. Když je to možné u firem, proč ne u jedinců?

Závěrem: Když se zabývám nějakým problémem, vždy se snažím identifikovat jeho příčinu. Podle mého je hlavní příčinou toho, proč se lidé takto chovají, sociální stát. Lidé, rozmazleni evropským socialismem, nepotřebují o něco usilovat, nemusí nést odpovědnost, protože stát se o ně postará. Jistě to neplatí pro všechny, bohužel se však tato skupina nebezpečně zvětšuje.
Právě v den, kdy byly vyhlášena míra nezaměstnanosti za červenec, jsem na Radiožurnálu slyšel hovořit paní z Havířova. Pronášela velmi jasně svůj postoj, že ona, jako uchazečka o práci, nevezme cokoliv, protože je kvalifikovaná. To by znělo skoro sympaticky, kdyby informace nedoplnila o to, že má vyšší odbornou školu se zaměřením na sociální práce a je na „pracáku“ již 2(!) roky. Naiva by se zeptal: Z čeho, proboha, žije?! Realista odpoví: Přece z Vašich peněz, vážení.

Radomil Bábek

P.S. Tady je slibovaná statistika jednoho výběrového řízení (na pozici Specialista pro HR).