Je možné za pouhých dvanáct týdnů vytvořit dluh 166 miliard korun? A pokud ano, kam se takové peníze poděly?
Výrok v titulku tohoto článku je částečně pravdivý a zčásti nepravdivý.
Je pravda, že česká vláda se, tedy vlastně nás, zadlužila.
Je pravda, že nás vláda jen za první tři měsíce tohoto roku zadlužila neuvěřitelnou částkou 166 miliard korun.
A také je pravda, že tato částka by stačila na zakoupení asi 166 ostrovů v Karibiku.
Není pravda, že vláda ty ostrovy koupila. Škoda.
Vezmeme-li v úvahu fakt, že vláda nekoupila 166 ostrovů v Karibiku, pak se musíme ptát: Za co vláda utratila těch obřích 166 miliard korun, o které zvýšila jen za leden, únor a březen náš dluh?
Faktem je, že za těch 166 miliard se nerealizují žádné velké (asi ani malé) investiční akce. Nic se nezlepšilo, nemáme se o 166 miliard lépe. Nemáme o 166 miliard lepší zdravotnictví. Nepostavilo se mnoho kilometrů skvělých dálnic (ony se nepostavily žádné kilometry dálnic). Nemáme nové koncertní síně, sportovní haly ani žádná nová sportoviště pro děti a mládež. A že by jich za 166 miliard bylo!
Zadlužením 166 miliardami korun bychom měli získat spoustu inovací, moderních výrobních postupů. Mohli jsme je investovat třeba do výroby čipů. Mohl být masivně podpořen výzkum, třeba v léčbě rakoviny nebo možností velkokapacitního ukládání energie. Mohli jsme těch vydlužených 166 miliard využít na spoustu věcí a projektů, které by zlepšily ekonomiku České republiky a zvýšily perspektivu životní úrovně českých občanů.
Nic z toho se nestalo. Co tedy vlastně máme z těch 166 miliard korun, o které nás vláda za pouhých deset týdnů zadlužila? Kam se podělo 166 miliard korun? Vždyť tato vláda ještě před volbami, když byla opozicí, předchozí vládu oprávněně kritizovala za nehospodárnost a hrozivého zadlužování.
Odpověď na otázku, kam se podělo 166 miliard je jednoduchá. Těch 166 miliard korun se promrhalo, rozházelo, a citlivější čtenáři prominou – prožralo.
Máme přebujelý státní aparát. Máme neúměrně mnoho státních zaměstnanců. Máme přehnaně mnoho lidí, které stát platí i nepřímo. Máme desítky zbytečných, až kocourkovsky směšných úřadů a institucí. Máme přebujelou byrokracii zákazů a příkazů. Máme obrovské dotace, ať do soukromé či státní sféry. Máme předražené státní zakázky, máme třeba předraženou a přesto, nebo právě proto, nefungující digitalizaci státní správy. Naši politici a úředníci lítají po světě, a moc se jim to líbí.
Cítím, že nemá smysl pokračovat ve výčtu toho, za co vše utrácí naše vláda, jak rozhazuje, a jak naše peníze prožírají ty statisíce parazitů ve státním žoldu. Co s tím? Nevím, možná měli pánové Fiala a Stanjura raději koupit těch 166 ostrovů v Karibiku.
