Nový prezident? Otázka nelehká.

Otázka nového prezidenta  - bohužel - není ve smyslu černá nebo bílá. Bylo by to jednoduché. Leč výčet kandidátu mi nedává jednoznačně důvod volit toho či onoho. Jo, kdyby byli kandidáti na prezidenta pouze dva, nejlépe v podobě Kalousek kontra  kdokoliv, byla by volba jednoduchá. Jenže tomu tak není. Objevují se názory, že prezident by měl mít zkušenosti s politickou scénou, měl by mít „politické ostruhy“ - ani snad nechci vědět, co si pod tím představit. Já si myslím, že je to naopak. Nejvýše postavený člověk ve státě by měl být apolitický, nespojený minulostí s žádnou politickou stranou, protože, řekněme si upřímně, všechny jsou spojené s nějakým velkým, či ještě větším korupčním skandálem. Když odhlédneme tedy od kandidátů, které nám „cpou“  jednotlivé politické strany a jejich preference jsou mizivé, zbylo nám tu pár „individuí“, mezi kterými se rozhodne. Nebudu argumentovat ke každému jménu, nechci házet špínu, jak to je v poslední době zvykem. Ale jedno jméno zmínit musím. Pan Fischer, který se prezentuje v duchu: „hlavně nic neříkat, tím nic nepokazím“ to poprvé porušil v rozhovoru pro MF Dnes a opravdu jsem nestačil zírat. Nejenže se tento zasloužilý komunista  ostře opírá do možnosti spolupráce KSČM  - podle něho - extremistickou stranou a ČSSD, ale nebojí se říci, že druhý pilíř má jen jednu vadu a to, že není povinný. A to prosím se v jeho předvolebním programu můžete dočíst i to, že tato vláda je jedna z nejasociálnějších, kde souhlasí s názorem jistého režiséra Trošky. Tak nevím, ale nechápu, jak můžou media nazývat populistou pana Okamuru, když tato vyjádření jsou populistická „na druhou“ . Jako by se pan Fischer nemohl rozhodnout komu vlézt do ř*tě, levici, nebo pravici, tak raději oběma. Holt každý hlas se počítá, hlavně ať mne zvolí.   Jsem si  jistý, že volbu nového prezidenta zcela ovlivní současný politický marast, jako ovlivnil nedávné senátní volby. Proto mi jako velký favorit vychází pan Zeman. Levicově zaměřený, vládl v době, kdy svět ještě nevěděl, co je ekonomická krize, lidé si řeknou, že za něho tak zle nebylo, třeba bude zase lépe. Ovšem toto jméno je stejně jako Fischerovo zatíženo politickou minulostí.   Každopádně v mém osobním malém výběrovém řízení by do druhého kola postoupili pan Franz a pan Okamura. U pana Franze mi ovšem vadí jeho potetovaná tvář. Ne však ve smyslu: „nemůžeme mít potetovaného prezidenta“, ale přesně v opačném, protože právě jeho extravagantní zjev ho vynesl mezi kandidáty a už se tolik neřeší volební program či jeho názory. Měl jsem možnost jeho postoje slyšet živě, četl jsem i názory, které jsou na internetu k dispozici a nic z toho ve mně nevzbuzuje dostatečnou kvalifikaci pro post prezidenta. Asi namítnete že pan Okamura je stejný případ, v popularitě mu pomáhá jeho extravagantní zjev. Možná ano. Ale jeho názory, postoje a pohled na dění obecně mi přijdou velice ucelené, i když samozřejmě jsou mnohé nereálné, nebo dokonce už i ústavně zakotvené. Tento pán je velice pracovitý, na rozdíl od většiny ostatních kandidátu se životem musel prokousávat, dětský domov, rasistické urážky, posměch, kulturní nezařazenost, atd. A právě taková to kvalifikace mi přijde úplně nejpodstatnější pro post prezidenta republiky!  Já mu věřím více než kterémukoli jinému kandidátovi a proto jsem se dnes podepsal do jeho petičního  bloku. Možná jsem naivní, ale to zjistím jedině tím, že ho tato republika zvolí za prezidenta. Ostatně tak je to u každého kandidáta, člověk mu věří a teprve pak se ukáže, jestli se spletl, nebo ne. ( Opakuji, je to pouze můj názor, můžeme diskutovat, ale prosil bych slušně.)