Český fotbal potřebuje Hřebíky, ne alibisty

Jaroslav Hřebík to minulý týden v České televizi pojmenoval naprosto přesně.  Spartě, potažmo spartaňským hráčům chybí pokora a tvrdá práce. Bohužel se to ale netýká jen sparťanů, ale většiny českých hráčů.  

Slova jako soudnost, pokora, respekt, tvrdá práce, nebo nasazení znějí na papíře hezky, velice snadno se diktují do novinářských bloků před zápasem, ale jejich realizace často značně pokulháva.

Utkání se nepovede a začnou se hledat důvody neúspěchu. Nejběžnějším terčem "zdi nářků" se stane rozhodčí. "Měli jsme kopat dvě jasný penalty a jejich gol pad z jasnýho ofsajdu" slyšíme často pár minut po utkání aniž by dotyčný ( hráč, trenér, kustod...to je fuk ) shlédl videozáznam, či si dal určitý prostor k "vychladnutí".

Další kategorií v sekci: "najdi problém všude jinde jen ne u sebe" se stávají media.

Naposledy tento nešvar v plné kráse prezentoval jinak velice moudře uvažující pan Lavička. Po utkání se Zwolle prohlásil, že dali jasnou odpověď všem kritikům. Těžko říci, zda tím mysel i svého nadřízeného pana Hřebíka, ale spíše se cítil dotčen články v novinách, pochybující o oprávněnosti případného postupu Sparty do Evropské ligy.

Dovolím si tvrdit, že taková odpověď je nejenže popírající jeho tak častá slova o pokoře, ale taková slova v hráčích pak následně jen utvrdí jejich pocit nedotknutelnosti, nadřazenosti a superfotbalistů, téměř mistrů světa.

Kdyby jeho vyjádření obsahovalo větu typu: "splnili jsme úkol, ale je třeba si uvědomit, že jestli chceme uspět na evropské scéně, je třeba pracovat tvrději a více. Jedno utkání nic neznamená." bylo by to pro celou Spartu daleko prospěšnější.

Bohužel změnu přístupu nelze do lidí naočkovat, ale musí se urodit v nich samotných. Jedině tak se lze posunout výše a dosáhnout lepších výsledků, nejenom ve fotbale.

V případě, že k takovému přístupu někdy nějaký tým dospěje, nebude zaměstnávat alibisty, nebude tolerovat fotbalisty, kteří víc mluví než hrají, bude třeba atakovat úspěchu v podobě semifinále Evropské ligy.

( pozn.  - semifinále EL je uvedeno jako příklad z loňského roku, kdy se do semifinále probojovala Basilej, celek, s kterým by se určitě Sparta, PLzeň, nebo třeba Slavia radi srovnávali.  )