Inspektorát práce šetří porušení Zákoníku práce a pokutuje zaměstnavatele, kteří propustí zaměstnance třeba bez odstupného a IP má takovou sílu, že donutí zaměstnavatele, aby dodržel literu zákona. Na trhu práce však působí personální agentury, které nejenže vyhledávají zaměstnance pro firmy, ale dokonce se svými klienty uzavírají pracovní smlouvy a vyplácí jim jejich odměnu. Rozdíl je v jediné věci, personální agentura není zaměstnavatelem, jako každá jiná soukromá firma, tudíž se na ni nevztahuje Zákoník práce, který tudíž nemusí ctít.
Na bezohledné jednání a zacházení upozorňují převážně dělnické profese po celé republice, vždyť dostávat každý měsíc dohodu k podpisu, nemít jistotu zaměstnání i za dobrou práci třeba na půl roku, to je nejistota a stres, který si agentury dovolují jen k těm nejbojácnějším, o nichž jsou si jisté, že je nepoženou bičem k soudu. Bohužel ani tam by zaměstnanci neuspěli, protože chytrácké agentury vlastně jen stejně, jak je v Čechách obvyklé, využívají díry v zákoně. Navíc za tyto zaměstnance na dohodu nejsou odváděny všechny zaměstnanecké odvody, tedy šizen je i stát. Praxe je asi taková. Půjdete se hlásit na dělnickou profesi a dostanete smlouvu na měsíc. V pořádku, proč ne. Nevím, co ve vás je, tak si vás vyzkouším. Na papíře máte, jak jinak, 50 korun za hodinu. Když však navážete i po roce stále dohodou přerušované práce hovor se svým šéfem z firmy, opatrně vám sdělí, že firma platí agentuře mnohem vyšší částku, než kterou dělníci zde zaměstnaní dostávají. Když už se najdou bojovní dělníci, vydají se na Inspektorát práce, který má v popisu práce ochranu zaměstnanců. Inspektorát přiznává, že počet stížností se léty téměř ztrojnásobil. Nicméně stěžujícího si zaměstnance vyzve, aby doložil, že firma, u níž je zaměstnán, přispívá agentuře více, než kolik dělník dostane. Do účetnictví jakékoliv firmy nemá žádný smrtelník zvenčí šanci nahlédnout. Státní úředníci však mají dostatek paragrafů, které by jim otevřely dveře, jak do agentur, tak do firem, které si tímto způsobem řeší zaměstnaneckou politiku bez výpovědí, odstupného, či nespokojených zaměstnanců. Kdyby bývaly byly všechny instituce vykonávaly svou práci poctivě s posláním, které jim bylo určené, nemohl by Inspektorát práce léta neřešit problém jménem pracovní agentury, když podnětů každý rok přibývá, přičemž se jim na stůl dostanou jen ti stěžovatelé, kteří mají sílu a odvahu na boj s úředním šimlem. Také je zajímavé, že tento rozšířený nešvar nemá ve svém programu žádná politická strana, i když za podporu lidí pracujících za nejnižší peníze, by mohla vyhrát volby.
