Za Andělem do Lomnice

Po několika letech se vydáváme na Slovensko a to do Vysokých Tater. Ještě sehnat pobyt. Pátrám po různých portálech a kupuji voucher na několik dnů s ubytováním. 

Trápil jsem se při rozhodování, kam konkrétně, aby poloha byla strategická. Nakonec je to jedno, protože jedeme autem a zdravotní indispozice mi nedovoluje velkých sportovních výkonů v podobě zdolávání hor. Recenze i fotky vypadají skvěle. Volím Tatranskou Lomnici a už teď prozrazuji, že to byl skvělý výběr. Penzion je poměrně nový, resp. působí zachovale. Personál je v pohodě, stejně tak ubytování a polopenze formou bufetu.  Z okna máme výhled do parku, kde je muzeum TANAPu. Předpověď počasí vypadá slibně a taky tomu tak je. Po celou dobu nádherné a slunečné, prší jen přes noc. První den se vydáváme do Belianských jeskyní, autobusem. Chválíme si, jak dobře jsme vybrali termín. Parkoviště zeje prázdnotou, cestou k pokladně potkáváme jiné dva turisty a přidáváme do kroku, abychom případně nestáli ve frontě. Ufunění přicházíme k pokladně, kde není ani živáčka. Ach jo, výprava asi těsně před námi odešla. Jít tak o 5 minut dřív. U zavřeného okénka se vstupenkami nám to dochází. Je pondělí a text v pokladně nám ztvrzuje domněnku: Pondělí zavřeno. Cestou zpět potkáváme jinou skupinku a informujeme je, že dnes je zavřeno. Odpovědí nám je, že to vědí, protože je to napsané na tabuli u začátku stezky. Vracíme se procházkou zpět do Lomnice. Terén nebyl nikterak náročný a bylo se na co dívat. Za podívání stojí bývalá budova staré lanovky u hotelu Praha, která vedla na Skalnaté plesodo. Stavebně úžasná. Nejen svým stylem, ale i tím, že se dá nahlédnout do různých prostor, kde jsou staré kabiny lanovky. Jsem zvědav, zda budova poslouží do budoucna jiným účelům. Zasloužila by si to. Další den se vydáváme lanovkou na Hrebienok. Jelikož se o sebe bojím, abych „procházku“ zvládl a dodržel jsem rekonvalescenci, jsem uklidňován, že terén není náročný a je na mě brán zřetel.Prý to půjde jen po vrstevnici. Ta vrstevnice šla jen do kopce. Po několika pokusech mého srdce o infarkt se dostáváme na místo, odkud jdeme z kopce k Sliezkemu domu. Chvíli odpočíváme pohledem na Slavkovský štít. Cestou dolů se nám otevírá údolí a s ním i úžasné pohledy. Následující den volíme v mírnějším tempu a šlapeme po asfaltce od stanice Popradské pleso na Popradské pleso, kde si dáváme oběd. Musím říct, že obědy na chatách v průběhu našich výletů jsou skvělé a na porcích rozhodně nešetří. Jen to chce trochu kreativity v nabídce. Nedovedu si představit jíst to samé po delší dobu pobytu. Přicházíme ke Štrbskému plesu, kde je čilý provoz rodinek a proplétáme se směrem k električce, kterou se vracíme do Tatranské Lomnice. Večer si na penzionu užíváme vířivky i masáží, prostě slast. Jelikož jsem nebyl nikdy na Lomnickém štítu, jdeme je koupit a cestou míjíme hotel Morava, ve kterém se natáčel film Anděl na horách. Cena za lístky není nic příjemného pro peněženku. A když jede celá rodina, to teprve ne. Rezervujeme si čas jízdy. Doporučuji si lístky na Lomničák zjednat několik dnů předem přes internet. My jsme měli štěstí, ale jinak je zde standardně na daný den neseženete. Na vrcholu je to přesně, jako ve filmu. Není vidět na krok a jak by řekl Anděl: "Támhle v tu stranu Zanzibar, tuhle Kilimanjaro, no ať mi někdo řekne, že to není pravda. Vždyť je tady jako v prádelně." V polovině  hlídaného času, který je pro návštěvníky vyhrazen se lehce protrhávají mraky a je několik hezkých průhledů na hory a údolí. Zpět z Lomnického sedla jdeme po svých. Je krásně, moc turistů nepotkáváme, tak si dokonale užíváme klidu přírody. Poslední naplánovaný výlet jen stěží uhádnete. Pro velký úspěch se opět vydáváme do Belianských jeskyní. Teď už je vše v pořádku. Plné parkoviště, davy turistů. Jeskyně stojí za to a jejich návštěvu doporučuji všem. Tím končíme náš pobyt ve Vysokých Tatrách a vydáváme se směr ČR kolem Liptovské Mary, která mě uchvátila už cestou do Lomnice. Prohlašuji, že příští rok sem vezmeme kola, brusle a poznáme i tento kraj. Slováci Maru nazývají Slovenské moře. Spřádám plány k objevování Mary.

Lukáš Pirný 2016