Útok lidskosti na severní Čechy.

Nevím, co se to s lidma poslední dobou děje. A popravdě - nač nad tím hloubat, když je to pro změnu k lepšímu, že jo ? Tak třeba má love story s panem Hylenou z GIGAComputers nabrala jiných směrů. On sám osobně tedy bez reakce, ale vyhledal mě spolumajitel firmy a ten je očividně člověkem zcela jiných kvalit. Zápas se pozvolna mění v rozumnou řeč a momentálně je to ve fázi, kdy se blýská na lepší časy... vypadá to, že nebudu muset vyhlašovat válku a všechny své peníze ještě někdy uvidím :-) 

Toť pozitivní. Vzhledem k reakci čtenářů, která mě vyděsila. Slíbila jsem si, že se kousnu do jazyku a nebudu tu pitvat detaily, které mě ještě malinko pálí. A že budu hodná holka, vděčná za každou naději. Až se naplní, dám vám o tom vědět s takovou radostí, že nadpis vyběhne červeně :-) Nepatrně obezřetná jsem se pustila do dalšího žití, ale něco asi někde klaplo v hodinách a začaly se dít na dnešní dobu prapodivné věci ! Mé pracovní nasazení nezná bratra a tak když se vyskytne situace, která žádá operativní řešení, poznávám v nouzi přátele. A přišlo to. Volal mi Luboš a potřeboval mě akutně v Roudnici. No dobře, nebožka moje auto je ze hry, tak teda co teď... ? Lukáš ! Půjčí mi auto Lukáš ? Kamarád s velkým K nezklamal a šup, už si to fičím radostně domů, abych se nachystala směr rádio. Kdo sem postavil ten mizernej kopec, na kterým jsem Pane Bože zůstala viset zrovna teď, když tolik spěchám ? ? ? Tak tak jsem se dostrkala na nejbližší plac, kde by se dalo zastavit... a jak následně zjišťuji - i chcípnout ! No není tam jako na potvoru autobusová zastávka ? No je ! Ale co mám jako dělat, když se Lukyho Rover rozhodnul zničit mi kariéru a zhatit všechny mé představy o dokonalým štěstí ? Počkej, zákeřníku, za to se ti podívám pod kapotu ! Zkušenými pohyby otevírám megatěžká vrata k útrobám vozu a... a to je asi tak všechno, protože samozřejmě nepoznám asi nic víc, než jestli je z odstřikovačů čím odstřikovat. A v tom se blíží autobus. No výborně, co víc si přát ? Aha, už vím - láskyplného řidiče. Ten, co přijel, to nebyl. Ukazuje na mě cosi, co snad ani nechci umět přeložit, natož abych to zde tlumočila - přecijen - možná to čtou i děti ! Řidič se asi minul povoláním, krk dám za to, že chtěl být lékařem, protože tolik anatomických názvů genitálií si zapamatuje jen odborník ! "Stojíte tu jako PÍP, madam !" vyklání se z okýnka. Neodolala jsem, přistupuji blíž a klidným hlasem pravím : "A to vy jako rozený PÍP musíte vědět, že ?!" Jeho oči svou velikostí předčily přední reflektory, zbrunátněl a zařadil... asi chce odjet... při pohledu na jeho tvář mě napadá "rozjíždí se na červenou ? ? ?" Pár lidí v přední části autobusu pláče... nevím, jestli všichni smíchy, nebo někteří z nich obavou z jeho následné agresivní jízdy... Ale řekněte sami - dá se na tohle reagovat jinak, když vidí, že tam takhle stojím nedobrovolně ? Né asi ! Jsem si řekla, že si tu udělám piknik ! ! ! Zhruba za půl hoďky už vím, že auto je zralý na provaz... teda jako že ho musí odtáhnout... Luky mě má určitě rád a já se vracím k problému, jak se dostat do Roudnice :-( No nic. V kabelce mě svrbí vizitka na půjčovnu automobilů, kterou jsem kdysi potřebovala. Funguje ještě ? Volám pana Hloucala a zároveň všechny svatý. Půjčovna je u dopravního hřiště v Jablonci, kudy chodím jednou za sto let (šla jsem kolem třikrát... chytrý čtenář nyní už ví, kolik mi je...) a tak nemám přehled, zda to ještě funguje...? Všichni svatý mě vyslyšeli a pan Hloucal zvedl telefon. Musel slyšet tu ránu, jak mi spadl kámen ze srdce a možná si i vzpomněl, že jsme se kdysi viděli... Auta měl ale rozpůjčovaná. A sakra ! Ale pak řekl své krásné "nevadí" a slíbil, že to nějak udělá. A na minutu přesně stál před mým

domem s plnou nádrží a ještě se chudák ptal, jestli ho hodím domů :-) Ne ne, jen si hezky jeďte autobusem, jako bych musela jet já pro auto, kdyby jste nebyl Anděl a neušetřil mi tu cestu svým dobrým skutkem :-) Zázrak ! Já teda nevím, jestli to smím prozradit, ale když slyšel můj krkolomný příběh, ani zálohu si nevzal ! A vždycky se s ním dohodnu na ceně, která se líbí nám oběma... no - možná víc mě, než jemu... :-) No né že teď budete vy jablonečáci vydřiduši a budete chtít, aby pro vás dělal totéž ?! To by takhle nešlo tohleto, hezky podle pravidel, to může jen Altmanová :-) Zachránil mi život. A pak ještě asi čtyřikrát. Vždycky ochotně a bez jediný výčitky, že mu všechno hlásím na poslední chvíli a pěkně mu tím určitě míchám kakao, protože tu nejsem sama, samozřejmě ! Chce nás jezdit víc... A víte, co mě ještě neskutečně potěšilo ? Vracím auto, předávám doklady a milý pan Hloucal sedá za volant : "Pojďte, hodím vás domů..." chápete to ? To ale fakt jako nemusí ! Ale možná to dělá rád, vždycky se postará o to, abych měla auto včas před domem a pak se dostala domů i já... a mě teď napadlo, že možná zná toho řidiče autobusu, co projevoval tak nahlas své nadšení z mého parkování na zastávce :-D A nechce, abychom se znovu setkali... :-D No, pane Hloucale, tisíceré díky, to mi vůbec nedošlo, to bych opravdu nerada :-) Luboš v rádiu se mě ptal, co jste za firmu, že jste tak neobvyklý ? Nevím, co mu na to mám říct... Snad jen to, že ne všichni se nelidsky ženou za ziskem a že díky Bohu existuje někdo, komu to myslí ! A dojde mu, že se zákazník rád vrátí a rád doporučí, když najde podmínky vstřícné k jeho podmínkám a situacím. To je ale šikula, tenhle pan Hloucal ! Ani neví, jak mi bude líto, že až budu mít svoje auto, tak ho často neuvidím :-) Jo jo, jsou to ale věci na tom světě... Já osobně mám štěstí, že mám kolem sebe spíš vstřícný a milý lidi... Možná proto mě pak ledasjaký řidič gynekolog nevykolejí !

S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)